Když před několika lety spojili síly Ciaran Ó Maonaigh a Aidan O'Donnell, první album s názvem Fidil bylo zanedlouho na světě. Asi každý Irskem nasycený posluchač musel tehdy na chvíli zpozornět. Donegalské housle už sice dávno nebyly neznámým pojmem, vždyť kdo by neznal Altan... Jenže tihle mladí muzikanti je představili v jiném světle. Tradičněji i s velkou porcí nových nápadů zároveň. Že to nejde? Stačí si poslechnout Fidil, na kterém Ó Maonaigh s O'Donnellem představují donegalskou hudbu ve vší syrovosti a zemitosti. A v nástrojové sestavě pro Donegal příznačné - dvoje housle.V roce 2009 rožšířili Fidil svou sestavu o další nástroj. Světe, div se, byly to také housle – k duu se připojil Damien McGeehan. V tomto obsazení nahráli právě album Fidil 3.
Při listování bookletem Fidil 3 si nelze nevšimnout věty: „Jediný nástrojem, který byl použit při nahrávání tohoto alba, jsou housle“, která přesně vystihuje podstatu celého projektu. Žádný bodhrán, bouzouki, kytara, jenom housle. Donegal je skutečně krajem houslistů, byť o jiné nástroje tam není nouze. Tradiční styl hraní, při kterém jeden z houslistů hraje melodii o oktávu níž (reversing) a dodává tak hře hutný basový zvuk, se na albu objeví mnohokrát.
Podobně jako u předchozího alba se Fidil zaměřují výhradně na tradiční melodie, čemuž se nelze moc divit – Donegal ještě zdaleka nevydal všechno hudební bohatství, takže (oproti většině jiných krajů Irska) je stále možné uslyšet i mnoho neznámých melodií, které se často předávájí z generace na generaci mezi muzikantskými rody. Jedním z významných rodů jsou právě i Ó Maonaigh, v jejichž tradici více než úspěšně pokračuje Ciaran Ó Maonaigh (dědeček Pronsias byl uznávaným houslistou, teta Mairéad Ní Mhaonaigh působí v kapele Altan). Na albu se proto objevují i perly z jejich "rodinného" repertoáru.
Fidil 3 nabízí na svém CD melodie a rytmy typické pro Donegal, tedy nejen „klasické“ jigs & reels, ale i highlands, barndances, germans, hornpipes, waltzes... zajímavou třešinkou je v tomto smyslu The Hunt of the Hound and the Hare – set houslových melodií (Descriptive Piece), který „popisuje“ (vypráví) děj, v tomto případě hon na nebohého zajíce.
Trio Ó Maonaigh, O' Donnell, McGeehan ovšem nemá nic společného s puristy slepě zahleděnými do tradice, což na albu dokazují mnoha fígly převzatými např. z klasické hudby. Pizziccato už použili Ó Maonaigh s O'Donnellem na předchozím albu, po příchodu třetího houslisty McGeehana je ale využíváno naplno. Harmonické dovednosti houslistů proměňují každou zdánlivě jednoduchou tradiční melodii v opravdový majstrštyk. Jako příklad nelze nezmínit hornpipe Francie Dearg's, se kterým si trojice houslistů pohrála vskutku mistrovsky, takže při poslechu podmanivé melodie a jejího flažoletového doprovodu posluchače nenapadne snad jiné slovo, než "nádhera".
Fidil 3 svým albem dokázali přenést staré hudební klenoty do žhavé současnosti. Jejich jiskřící smyčce udržují donegalský styl tam, kam po staletí patří - dál od jihu Irska, blíž ke Skotsku a k severské hudbě, i ke kanadskému Cape Breton stylu. Ano, tam všude jsou housle dominantním nástrojem (se znatelnými dudáckými vlivy). Ó Maonaigh, O' Donnell a McGeehan to zkrátka vzali za správný konec a předvedli, jak vypadá tradiční houslová hudba na začátku 21. století.
Odkazy: Oficiální stránky Fidil 3
Žádné komentáře:
Okomentovat