sobota 27. září 2008

21

Budu si na tohle číslo muset zvyknout. Už to není bouřlivých a převratných 18, napínavých a ještě převratnějších 19 (jó, maturita), ani kulatých 20. Je to 21. Možná se jedná o šťastné číslo, když obsahuje rovnou tři sedmičky. Ale nikdy jsem tomu nevěřil. Je to prostě jenom číslo.
Ani o oslavě moc neuvažuju. Vlastně není skoro co slavit, když stárnu. A myslím si, že každý den se dá najít spoustu jiných (možná i lepších) důvodů k oslavě. Jeden mě zrovna napadá - stačí se podívat na tento link. Prostě pravidelná session v Brně. Snil jsem o něčem takovém hodně dlouho, takže jsem si tímto vlastně nadělil pěkný dárek. Ale nebylo by to možné bez těch, kteří jsou nedílnou součástí každé session (spoluhráči, posluchači, příjemná obsluha)... Jim patří můj velký dík!

pátek 19. září 2008

Altan na TG4!

Po čase jsem opět zabrousil na stránky irské televize TG4 a co nevidím:
Saturday, 20:10 - Altan - 21 Bliain ag CeolA gala concert to celebrate Altan's 21st birthday. Paul Brady, Mary Black and many more guests join them in their celebration of the best of music and song. Presented by Dáithí Ó Sé.
Co dodat, zítřejší večer rozhodně věnuji tomuto programu, protože pro Altany a donegalskou muziku všeobecně mám slabost. Navíc si ani nepamatuju, kdy byl naposledy na TG4 pořad s irskou hudbou, očividně si dali v létě pauzu:-)

středa 10. září 2008

The Best Of Belfast

Na atmosféru belfastských hospod vzpomínám docela často. Zvláště při sezení v zakouřených hospodách, kde kvůli hlasitým reproduktorům neuslyším ani vlastního slova. Já vím, nemusím tam chodit, ale když jde o setkání s bývalými spolužáky z gymplu, nechci trhat partu. Tak jsme seděli, popíjeli a vzpomínali (kromě jiného) na nejpěknější zážitky letošního léta. V rámci možností samozřejmě, protože ne všechno se podařilo v tom randálu zachytit uchem. Navíc nikdo z nás neměl po ruce fotky, takže to chtělo hodně fantazie. I když ta po několika vypitých pivech často pracuje na plné obrátky, ne vždy se to vyplácí... Bohužel se to pozná většinou až druhý den. Ale dost o alkoholu, je na čase vzpomínat. Jak jinak, než na týden v Belfastu a jak jinak, než s fotkami:-)

Sobotní Hercules Bar se vzácnou návštěvou
V Hercules Baru to každou sobotu žije. Tentokrát sestavu místních muzikantů (Ruadhraí O'Kane, Jason O'Rourke, Desi Adams, Stevie Dunne...) obohatil host z Derry, houslista Brendan Hendry. Tento starší, plešatějící chlapík je na Severu uznávaným mistrem, jeho styl hraní je unikátní svou energickou svižností, bohatými variacemi a také pro něj typickými "skoky" z jigu do reelu (pro laiky: změna rytmu z 6/8 na 4/4). Ani po skoro třech hodinách hraní nejevily jeho hbité prsty sebemenší náznak únavy. Chvílemi se zdálo, jakoby měl celou session pod palcem on. What a guy!:-)

Teresa je pořád kočka
Za ten rok se z blonďaté, celkem nenápadné houslistky stala sličná hnědovláska s proklatě sexy zásobou tradičních tunes. Ptáte se, co je na těch tunes tak sexy? Zajděte si v úterý do Duke Of York a uvi..., pardon, hlavně uslyšíte. Ruku na srdce - pěkných houslistek v Irsku moc nepotkáte, takže je třeba využít každé příležitosti. Teresa je ještě k tomu vynikající houslistka. Svým hraním i zevnějškem zaručeně upoutá pozornost každého návštěvníka této belfastské hospůdky. A nemusí hrát ani s obráceným smyčcem, jako na snímku:-)

Darragh a jeho dudy
Darragh Murphy je jedním z nejtalentovanějších belfastských muzikantů mladé generace. Když jsem jej viděl poprvé v Whites Tavern (léto 2007), hrál chvíli na dudy, pak na whistle a zbytek sessionu odehrál na banjo. Letos v srpnu jsem jej viděl a slyšel pouze s loketními dudami. Ty jsou mimochodem jeho hlavním nástrojem. A bylo to opravdu znát - předvedl smršť excelentně zahraných jigů a reelů, kterých měl snad nevyčerpatelnou zásobu. Nedávno jsem se na jeho profilu na Myspace dozvěděl i něco víc o jeho hudebních aktivitách - s dudami prorazil i do světově taneční show Riverdance. Za zmínku stojí i projekt Pigeon Top, na kterém spolupracuje s houslistou Shanem McAleerem (ex Dervish), Kevinem Sweenem (kytara, zpěv) a Ryanem O'Donnellem (banjo a kytara). Asi vím, čí album si koupím při další návštěvě Belfastu.

Uvnitř Conway Millu
Conway Mill je rozsáhlá budova, která slouží mnoha účelům, hlavně těm kulturním (pořádají se zde workshopy, výstavy, sídlí zde rádio Féilte atd.). Při jeho minulé návštěvě jsme vešli do místní dílny a přistihli mistra přímo při práci - uvnitř zrovna lakoval bodhrány (irské bubny) Eamon Maguire, uznávaný výrobce těchto nástrojů. Letos jsem jej bohužel v dílně nezastihl. Měl prý návštěvu z USA, takže s největší pravděpodobností se svými americkými kamarády někde oslavoval.
Čirou náhodou jsem ovšem narazil na dva malé caparty, kteří zrovna otevřeli boční vrata od budovy. A ti mě ochotně provedli po vnitřních prostorách Conway Mill, takže jsem si všechno prohlédl zevnitř. Je to opravdu zvláštní budova. Mnohem prostornější, než by se zdálo z venku.

Čtvrteční session v Duke Of York
Na Session v Duke Of York se mi povedlo dostat až letos. Předtím mi vždycky z nějakého důvodu unikla. V srpnu jsem to napravil a vyrazil ve čtvrtek jedné z nejútulnějších belfastských hospod. Myslím, že to byla jedna z nejlepších session v Belfastu, sešlo se tu opravdu mnoho muzikantů. Mnohé z nich jsem poznal už na předchozích akcích, takže jsem se mezi nimi cítil jako doma (až na ten jejich nesrozumitelný belfastský přízvuk:-). Nebyla nouze ani o posily odjinud - s houslemi dorazila Frances z Manchesteru.

V Cúlturlannu vše při starém
Tyhle dva mladé mladé muzikanty potkám pokaždé, když si zajdu v sobotu v poledne do Cúlturlannu, kulturního centra na Falls Road. A vždycky najdeme a zahrajeme nějaký společný tune. Nebo si o nich alespoň pokecáme:-). Je to vlastně taková příjemná rozcvička před večerní session v Hercules Baru. Přestávky mezi hraním využívám k návštěvě obchůdku se suvenýry a s CD, který se nachází na druhé straně sálu. Lovely place... Občas bývají v Cultúrlannu i koncerty nebo workshopy. Akorát zrovna v týdnu, když jsem navštívil Belfast, se nic nekonalo. A následující týden tam hrála Teáda, tomu se říká zákon schválnosti.

"Spoon fella" v Herculesu
Lžičkaři rozhodně nejsou těmi nejvítanějšími návštěvníky sessionů. Stačí si přečíst tuto básničku a je jasné, proč. Možná jsou na tom hůře, než bodhránisti, protože na bodhrán se dá vyloudit spoustu různých zvuků (jiná hloubka, jiná intenzita), kdežto na lžičky? Klap, klap, klap...
"Spoon fella", který vlítnul do sessionu v Hercu, byl ovšem svérázný chlapík a hlavně zábavný (asi to mu zachránilo kůži:-)). Říkal o sobě, že kdysi hrál jazz, tak mu muzikanti zahráli pro radost When The Saints... Podle toho, jak se tvářil, mu jejich hraní dodávalo nepopsatelný pocit štěstí. Třešinkou na dortu se stal závěrečný set, při kterém chlapi vstávali ze židlí a hráli ve stoje. Takový "odvaz" se na irských sessions hned tak nevidí...
Tož to byl týden v Belfastu. Pro Středoevropana hodně studený a deštivý týden. Ale koho to vlastně zajímalo, když sedíte každý večer v hospodě, tak si toho třeba ani nevšimnete;-)