pátek 28. října 2011

Hraju polky a nezbláznil jsem se

Následující příspěvek bude možná trochu vypadat jako tiskové prohlášení. Ale nešlo to jinak. Chtěl bych totiž v budoucnu předejít situacím, kdy se na vystoupeních kapely objeví někdo z mých (irské hudby znalých) přátel a podiví se nad tím, že jsem ochotný občas zahrát polky. Za ta léta jsem si vysloužil pověst zapřisáhlého nepřítele 2/4 rytmu... A teď najednou tohle?
Nastal prostě čas uvésti vše na pravou míru. Mnoho lidí možná následujícím tvrzením překvapím, ale to už tak bývá. Nuže – polky mám rád! Je třeba ovšem dodat jedno velké ALE. Říká se totiž, že dobrého pomálu. A v tomto případě to platí dvojnásob.
Přiměřenost, s jakou se polky musí chtě nechtě hrát, byla pro některé tuzemské interprety většinou trochu cizí. Mám na mysli ty, kteří neuměli pořádně zahrát jigs & reels, tak se proto radši věnovali jednodušším rytmům. Jednou jsem si dokonce na jistém fóru přečetl příspěvek lídra nejmenované kapely, která se snažila přiblížit irskou hudbu českému publiku. Zněl zhruba takto: „V Irsku se hrají jigy a reely, na které si ovšem u nás nikdo moc nezatancuje, takže bude lepší hrát polky a pomalejší balady...“. Zbývá jen dodat, že písničkám v původním jazyce taky málokdo rozumí, proč je teda nepřeložit do češtiny žejo. A je hotovo. Irsko na český způsob je na světě. Nemá s irským tradem už vůbec nic společeného, ale je to chytlavé a ty písničky se taky dají zpívat... Můžete takto veselé hrát po hospodách, objíždět menší i větší festivaly. S trochou štěstí tam na nikoho znalého irské hudby nenarazíte...
Ať se to někomu líbí nebo ne, základem této muziky jsou Jigs & Reels, spolu s hornpipy a dalšími rytmy. I polky zde mají své místo - hlavně v oblasti Sliabh Luachra, kde tvoří spolu se slides základní repertoár. Má to určitě své důvody, proč střídat polkové a slidové sety. Třeba z důvodu zachování duševního zdraví, protože slyšet pořád jenom polky, zcela jistě vám z toho brzy hrábne. Kromě toho tam hrají samozřejmě i reely, horpipy, nějaký ten slow air apod.
Co je ovšem nejdůležitější – polka zahraná v Sliabh Luachra stylu zní opravdu jinak, než polka zahraná "po česku". Netýká se to pochopitelně jen Sliabh Luachra, i v ostatních částech Irska mají ty jejich polky od českých hodně daleko. Stačí si poslechnout duo Matt Molloy & John Carty nebo Kevin Burke & Micheál O'Dohmnaill. Tito pánové dokázali ze zdánlivě jednoduché polky udělat krásně plynoucí melodii bez zbytečného um-ca um-ca.
Proti polkám tedy v zásadě nic nemám. Pokud jich není moc a nejsou naučené z notového papíru, ze kterého frázování prostě pochytit nejde. Naučit se z papíru John Ryan's nebo Egan's polku, přijít s ní na session a očekávat, že se všichni s chutí přidají, to je snad nejrychlejší způsob, jak si udělat nepřátele.
S irskými polkami to prostě není zdaleka tak jednoduché, jak si mnozí myslí. Stejně tak to není jednoduché s těmi, kteří je sem tam na požádání zahrají:-).