Hmm...

Poslední dobou mám pocit, že píšu stále pomaleji. Ne, že bych blogování nevěnoval tolik času, co dříve (vyjde to zhruba nastejno), ale mám pocit, že s psaním víc a víc zápasím. A co je horší - ani nevím, z jaké příčiny se to děje. Jestli to ovšem půjde dál tímto tempem, zmůžu se za chvíli možná tak na psaní statusů na facebooku. Kdo mě má v přátelích, ví, že se tomu vyhýbám jak čert kříži:-).
Naštěstí je pořád o čem psát. Do té doby, než mi začne zkouškové, se snad ještě na blogu něco objeví. A jestli ne, tak to nebude první ani poslední odmlka:-).

Pro ty, kterým zkratka BSS nic neříka

Osobně pochybuji, že by na můj blog zabrousila nějaká osoba, která nikdy v životě neslyšela o akci s názvem Bernard's Summer School. Ale náhoda je blbec. Takže pro jistotu: BSS (dříve LŠIT, neboli Letní škola irských tanců) je týdenní akce, kde si na své přijdou všichni zájemci o irskou kulturu, ať už se jedná o tanec, hudbu, irský jazyk apod. Koná se každý rok v předposledním srpnovém týdnu v Praze. Pro více informací doporučuji zamířit přímo na stránky BSS.
Jelikož i já patřím mezi šťastlivce, kteří se právě na této letní škole kdysi naučili základům a principům irské muziky (což se mi pak hodilo např. v Belfastu, kde mě po prvním odehraném setu nezastřelili), hodí se, abych umístil na svůj blog taky nějaký odkaz na Bernard's Summer School. Takže si každý jistě všimne, že se pod sekcí Doporučené blogy na pravém postranním panelu objevilo klikatelné logo BSS. Kdo má zájem, určitě si klikne.

Příjemné letovické překvapení

Musím přiznat, že se hraní na oficiálních oslavách keltských svátků snažím spíše vyhýbat. Mám k tomu dobrý důvod - věnuji se irské muzice, u které slovo "celtic" znamená spíš pejorativní, komerční nálepku. A souvislost tohoto hudebního stylu se starými Kelty mi nějak víc a víc uniká. Irská hudba, pokud je dobře zahraná, se prostě bez toho všeho může směle obejít.
Oslava Beltainu v letovickém archeoaskanzenu Isarno je v tomto případě výjimkou. Za prvé se tam vždycky rád potkám s lidmi, kteří keltskou vesnici přes rok udržují v chodu (znám je pěkných pár let, ale nevidím se s nima každý den) a za druhé - tady jsem si kdysi poprvé zahrál s Eoghanem. Od té doby spolu hráváme docela pravidelně, ať už v improvizovaných sestavách, nebo v kapele se stálejším složením (viz archiv blogu - květen 2008). Dá se říct, že sestava, se kterou jsme tu noc hráli v Isarnu, byla asi něco mezi:-).
Letos už to bylo o něčem jiném. Žádné popíjení kvasaru a medoviny, hraní v hospodě... V programu jsme byli předposlední, tak jsem se radši krotil (obvykle mi po kvasarech bývá všechno jedno, což by asi ničemu neprospělo). Čas před vystoupením jsme využili k rychlému přehrání našeho repertoáru. Jako zkušebna nám dobře posloužilo parkoviště, kde nebyla ani noha. Díky tomu opadla ta největší nervozita a následující chvíle na pódiu byly o něco příjemnější.
Těžko říct, jak se hrálo ostatním muzikantům, ale já osobně jsem měl z hraní dobrý pocit. Velkou mírou k tomu přispěli i zvukaři, kteří předvedli skvělou práci. Vzhledem k časovému skluzu programu jsme nakonec nepřidávali a přenechali pódium kapele Marw. O to víc času zbylo na menší závěrečné zpestření programu - v sestavě Eoghan, já a muzikanti z Marw jsme si zahráli jeden reelový a jeden jigový set. Nevím, jaké slovo bych měl použít, abych popsal atmosféru pódiové session... Byla to prostě prča:-). Nestává se to každý den.
Přálo nám překvapivě i počasí, protože hydrometeory se Isarnu vyhýbaly až do pozdních nočních hodin. Pořádná sprcha přišla teprve později, po konci programu. Tomu jsem naštěstí unikl díky zvukařům, kteří mě svezli autem do Brna. Nejen za to jim patří můj dík. Dostal jsem se tak do postele o pár hodin dřív a mohl si tak dopřát delší spánek. Po vydařené akci se spí jedna radost...