Všechny irofilní jedince proto určitě potěší zpráva, že Písní moře letošní úroda ostrovních filmů nekončí. Začátkem května totiž dorazil na promítací plátna kin další snímek odehrávající se v Irsku. Je sice z úplně jiného soudku než předchozí "animák", ale určitě bude stát za zhlédnutí.
Jimmy's Hall (v čes. překladu Jimmyho tančírna) se odehrává především v období formování irského svobodného státu. Jak už napovídá název filmu, v centru jeho dění bude taneční hala, kterou otevřel Jimmy Gralton, svobodomyslný aktivista v hrabství Leitrim. V hale se scházeli lidé při hudbě, tanci, zkrátka při zábavě, stala se však také místem, kde se mnozí vzdělávali a v neposlední řadě též diskutovali nad závažnými společenskými či politickými tématy. Není tedy divu, že se toto zařízení stane trnem v oku představitelům státní moci a především katolické církve.
Zápletka vychází z reality 20. a 30. let minulého století, kdy čelilo mnoho kulturních zařízení (podobně jako zmíněná Jimmy's Hall) vytrvalému tlaku úředních i církevních autorit. Jejich snahou bylo získat nad těmito tančírnami co největší kontrolu. Po snímku The Wind That Shakes Barley z roku 2006 tedy otevírá režisér Ken Loach další kontroverzní téma moderní irské historie.
Těžko lze předpokládat, že se film u nás setká s nějakou výraznější vlnou zájmu (stačí se mrknout, co píší na ČSFD:-)), protože s hlavní postavou, která šíří levicové myšlenky na irském venkově, bude český divák sympatizovat jen s obtížemi. Irové si zkrátka neprošli stejnou historickou zkušeností, jako země střední a východní Evropy, nelze tedy očekávat, že se budou proti propagaci více či méně nebezpečných utopistických myšlenek z pozice hlavní postavy nějak výrazně vymezovat (nekorektně by se dalo říci, že je historická zkušenost dostatečně "nevyléčila"). V irských domácnostech tak můžete spatřit v poličce nad krbem bustu soudruha Lenina hned vedle plastiky keltského kříže a harfičky. Může nám to připadat šílené, ale je to tak.
Zápletka vychází z reality 20. a 30. let minulého století, kdy čelilo mnoho kulturních zařízení (podobně jako zmíněná Jimmy's Hall) vytrvalému tlaku úředních i církevních autorit. Jejich snahou bylo získat nad těmito tančírnami co největší kontrolu. Po snímku The Wind That Shakes Barley z roku 2006 tedy otevírá režisér Ken Loach další kontroverzní téma moderní irské historie.
Těžko lze předpokládat, že se film u nás setká s nějakou výraznější vlnou zájmu (stačí se mrknout, co píší na ČSFD:-)), protože s hlavní postavou, která šíří levicové myšlenky na irském venkově, bude český divák sympatizovat jen s obtížemi. Irové si zkrátka neprošli stejnou historickou zkušeností, jako země střední a východní Evropy, nelze tedy očekávat, že se budou proti propagaci více či méně nebezpečných utopistických myšlenek z pozice hlavní postavy nějak výrazně vymezovat (nekorektně by se dalo říci, že je historická zkušenost dostatečně "nevyléčila"). V irských domácnostech tak můžete spatřit v poličce nad krbem bustu soudruha Lenina hned vedle plastiky keltského kříže a harfičky. Může nám to připadat šílené, ale je to tak.
Zcela jistě zazní ve filmu irská tradiční hudba, byť na ni v traileru přímo nenarazíme. Na oficiálních fotografiích rozeznávám některé známé muzikantské tváře. A nechybí mezi nimi mnou tolik obdivovaní belfastští flétnisté.