Je tu nový rok a na mém blogu se to opět neprojevilo. Žádné změny, ani žádné PFko. Pamatuji si, že jsem se kdysi (už ani nevím, který konec roku to byl) o vytvoření PF snažil. Říkal jsem si tehdy - PFka s obrázkem pouští do světa každý, tak jsem dostal nápad vytvořit animaci. A z nějakého důvodu mě napadla animace točící se spirály. Výsledek? Při jejím vytváření (a hlavně ve fázi animování) jsem vznikající spirálu sledoval tak upřeně, až mi to způsobilo mírnou nevolnost. Tak jsem se na to radši vykašlal. Tolik tedy k mé snaze o vytvoření originálního PFka.
Budu rád, když letos proběhne všechno v klidu a podle plánu, který sice v mém případě nemívá nějaké konkrétní obrysy (mám prostě rád improvizaci:-)), ale cíle jsou celkem jasné. Minulý rok bylo totiž těch komplikací (nebo bych měl natvrdo napsat držkopádů) až příliš. Co je ovšem zajímavé, že kdykoliv se v mém životě něco po..., tak skoro vzápětí dostanu příležitost rozšířit si obzory úplně jiným směrem. Hlavně ty hudební. Na podzim minulého roku mě jedna nově vznikající skupina zaměřující se na balkánskou hudbu přibrala do sestavy. Z melodických nástrojů jsem tam vlastně jediný zelenáč, všechno se teprve učím a je to pro mě něco úplně jiného, nepoznaného... ale ta možnost zahrát si svižnou muziku, často i v lichých rytmech (pro které ostatně i irští muzikanti mají slabost) v pěkně syrovém podání s akordeonem a píšťalou, které v Srbsku říkají frula, doprovázet písně v srbštině, bulharštině nebo makedonštině... Byla by velká škoda nevyužít této příležitosti.
Samozřejmě zůstávám stále věrný irské hudbě. Sice už to dávno moc nesouvisí s volnočasovými aktivitami (nebo dokonce s relaxací)... když je zkrátka potřeba, musí se zkoušet a ne že ne. Možná takové hraní na sessionu může mít na mě uklidňující účinek, ale z hlediska hraní v kapele tvrdím, že je to dřina. Nejenom pro mě, ale hlavně pro mé spoluhráče, které asi hodně dusím:-)). Ovšem pocit toho, co může na konci té dlouhé práce vzniknout (a vznikne, byť to může trvat ještě mnohem déle, než jsem čekal), je prostě dostatečně naplňující. Můžu si pak tisíckrát přehrát film The Commitments, který více než výstižně pojednává o tom, jak to v kapele může probíhat a jak rychle se může rozpadnout... beztak si řeknu, že ta kapela za to stojí. Asi jsem film nepochopil nebo jsem si z něj žádné ponaučení neodnesl:-).
Jak už to tak v lednu bývá, hudební aktivity musí trochu (ale opravdu jenom trochu) stranou. Zkoušky jsou zkoušky. I z toho důvodu píšu tento příspěvek tak pozdě - už tu na blogu měl být na začátku ledna, rozhodně ne v jeho polovině. Je možné, že se ještě na nějakou dobu na blogu odmlčím. Není to ostatně nic zvláštního. Odmlky byly a budou...
Žádné komentáře:
Okomentovat