Dudy, kam se podíváš aneb "I ty, Pinďo?"

Všechny příznivce nemravných dvojsmyslů asi zklamu, protože mám na mysli skutečně "jenom" jeden z nejstarších tradičních nástrojů. Minulý týden jsem se prostě přesvědčil o tom, jak jsou dudáci žádaným zbožím. A jaké z toho můžou vyvstat komplikace, když zrovna není žádný po ruce a je ho potřeba.
Začalo to asi před půl rokem. Tehdy se na mě obrátil spolužák s prosbou, jestli bych mu nedal kontakt na nějaké dudáka, pokud možno hrajícího na skotské dudy. Chtěli na letním táboře uspořádat menší skotský program, tak aby to bylo se vším všudy. Zapátral jsem po čísle na jednoho známého, který hru na skotské dudy ovládá a zanedlouho jsem spolužákovi poslal vizitku přes mobil. Tím jsem myslel, že je vše vyřešeno. No nebylo.

Někdy uprostřed července se totiž ukázalo, že se táborová akce, kde měl dudák zahrát, kryla s dudáckým festivalem na Slovensku. A jak to u dudáckých festivalů bývá, účast je skoro povinná (nebo je to prostě tím, že na některých festivalech mají dudáci pivo zadarmo?:-)). Bylo vymalováno. V našich končinách nikdo na dudy hrající nezůstal.
Ale přece jenom - zkoušel jsem další a další varianty. S jinými dudami, bez dud (aspoň ať je to skotská muzika). Marně. Naštěstí pro mě - nebyl jsem organizátorem té akce. Pouze jsem "dohazoval" kontakty. Takže jsem mohl mít jakž takž čistou hlavu, i když mě samozřejmě štvalo, že už nemůžu nic víc udělat pro to, aby se situace vyřešila. A jako na potvoru se mi můj "dohazovací" neúspěch sám připomněl o několik dní později.
Procházel jsem se zrovna po Vsetíně a prohlížel si výkladní skříně obchodů. Občas jsem do nějakého i zavítal. Žádné zběsilé nakupování, byl horký letní den, nebylo kam spěchat. Stavil jsem se taky do trafiky, abych se podíval na nějaká ta DVD. Ale co nevidím - Ve spodním regálu s časopisy leželo čerstvé vydání oblíbeného dětského komiksu Čtyřlístek. Jméno toho čísla přitáhlo moji pozornost: "Pinďa dudák". A na obálce celá slavná čtveřice hrající na různé lidové nástroje nástroje (housle, basa, klarinet...). Samozřejmě v čele s dudajícím zajícem.
Nedalo mi to a v rychlosti jsem čtyřlístkem prolistoval. Nestačil jsem se divit. Ve stručnosti (POZOR, PROZRAZUJI DĚJ, takže dále už jen pro ty, kteří se nechtějí nechat překvapit:-)):
Čtveřice známých hrdinů se rozhodne prorazit v hudebním průmyslu. Není to poprvé, vždyť v minulých číslech hráli už na tolik nástrojů, že se můžou směle považovat za multiinstrumentalisty. Tentokrát se ovšem zaměří na lidovou hudbu. Úspěch je doprovází už od začátku, kdy hrají po školkách, domovech důchodců, na svatbách. Pinďa je zatím v kapele jenom "křoví" (navíc má, coby druhý houslista, problémy s rytmem) což se ovšem brzy změní. Přes jednoho bývalého muzikanta se dostane k dudám. A ne ledajakým... jedná se nejspíš o dudy typu "Švanda", které hrají samy a dokáží každého roztancovat (= uvést do transu? Zde je možná analogie s šamanskými bubny u domorodých kultur). Pinďa se tak rázem stává tahounem celé kapely. Všude, kde zahraje na dudy, se publikum dostává do jedné velké taneční extáze. Není proto divu, že dostane Čtyřlístek nabídku účastnit se dudácké soutěže u jezera Ness v samotném Skotsku.
Po počátečních komplikacích při cestování (dva mladí výrostci jim málem utečou s pouzdrem od nástroje s výtěžkem ze zjevně ilegální hudební produkce v prostorách londýnského metra) se čtveřice hudebníků dostane až na festival. A jak jinak - vyhrají první cenu. Vlastně nejenom to. Pinďova hra na dudy učaruje samotnou Lochnesku, která se do něj bezhlavě zabouchne (!). Příběh končí vítězstvím Čtyřlístku za velkého aplausu publika (ani zamilovaná Lochneska nezůstává stranou a bouřlivě tleská).
Pro mě osobně je to ale konec velmi otevřený. Především by zasloužily pokračování minimálně dvě dějové linie:
1.) Pokračování Pinďovy kariéry. Je jasné, že je tento zajíc (disponující výjimečným nástrojem) hybnou silou kapely a ostatní ze čtveřice se tak dostávají do pozadí. Stoupne jeho sebevědomí natolik, že hodí zbytek kapely přes palubu a vrhne se na sólovou dráhu? Možná je jen otázkou času, kdy se objeví na obzoru nějaký všeho schopný manažer a přesvědčí jej k tomuto odvážnému (ale asi očekávanému) kroku.
2.) Vztah Pindi a Lochnesky. Mezi těma dvěma je značný věkový rozdíl. Nemusí to být ovšem takový problém, protože Pinďa je sám od sebe zajíc, pardon, zajíček. Lochneska bude možná muset čelit konkurenci ostatních (podstatně mladších) fanynek, ale má velkou výhodu - je jen jedna. Na druhou stranu je třeba ptát se i na to, jak moc je to pro Pinďu rozhodující faktor.
Blablabla, dost bylo fantazírování. Víc stránek se do vydání nevtěsná, protože by jednoduše stouply jeho náklady. A dětem není třeba popisovat, jak to v hudební branži chodí. Ztratily by možná iluze a nechtěly by chodit do lidušky. Přišly by tím o hodně...
Já už můžu jenom doufat, že mě nečeká žádné další vyřizování ohledně dud. Jdu si pustit "iljenky" (uilleann pipes) a hodit se do klidu;-).