Pro návštěvu tohoto vyhlášeného kraje jsme si vybrali tu nejlepší dobu - víkend od 17.-19.7., kdy se konají Horňácké slavnosti ve Velké nad Veličkou. A že to byly oslavy se vším všudy - horňácké kroje, horňácká muzika, horňácký a kdovíjaký alkohol (náš Sauvignon byl třeba z Bzence:-)), dobré klobásky...
Ale popořadě. První náznak, že se blížíme k našemu cíli, byl patrný už v autobusu z Veselí (nad Moravou) do Velké (nad Veličkou). Byl totiž narvaný k prasknutí. Kam všichni asi jeli že? V Brně sice taky občas naskočím do přecpané šaliny, ale atmosféra autobusu mířícího do srdce Horňácka byla tak nějak odlišná od té z brněnského em-há-dé. Nikdo nikam nespěchal. Byli jsme sice namačkaní hlava na hlavě, ale nálada se nijak nezhoršovala. Nevím, jak u ostatních, ale v mém případě tomu napomohl Sauvignon, který jsem měl stále po ruce.
Do cíle jsme dorazili až za tmy. Překvapivě nebyl problém urychleně postavit stan (samozřejmě vchodem obráceným k Veličce). Zatloukání stanových kolíků proběhlo taky bez komplikací (po zkušenostech z minula vzala přítelkyně kladívko:-). Díky tomu jsme nakonec myslím stihli poměrně značnou část z večerního programu. Svatební veselka, kostelní zpěvy, vzpomínání na zesnulé muzikanty, další a další zpěvy... Opravdu pestrý program. Po jeho oficiálním skončení proběhlo vše tak, jak se sluší na každou komercí nezkaženou folklórní slavnost - muzikanti opustili pódia a zaujali pozice na lavičkách, u stánků, prostě všude, kde byli blízko ke "zdroji", a pokračovali v hudební produkci. My jsme se připojili k hloučku lidí shromážděných u laviček kolem skupinky muzikantů, tuším že tam byli HCMJS neboli Stašovci a spol.). Na tomto místě jsme vydrželi až dlouho do noci, protože živá muzika byla skutečně uhrančivá a nedovolila nám se jen tak vzdálit. Prostě úžasná atmosféra. I když následující ráno už samozřejmě tak úžasné nebylo.
Další den byl ve znamení očekávání přívalových dešťů. Přijdou? Nepřijdou? Stihli jsme se nasnídat v jedné z místních hospod (s úžasně lidovými cenami), projít jarmark (s ještě lidovějšími cenami), utratit pár cinkajících i šustivých. A krátce po zahájení odpoledního programu (byli jsme zrovna pod kostelem) přišla pořádná průtrž. Po několika hodinách vytrvalého deště jsme se museli rozhodnout - buď se snažit vecpat do kulturního domu, kde se přesunul program, nebo jet domů. Vzhledem k vysokému počtu lidí (snad v tisících), kteří by se museli vtěsnat do jedné budovy, jsme zvolili radši druhou variantu. Přišli jsme tak sice o zbytek programu, což byla samozřejmě škoda. Ale stejně - i kvůli pátečnímu večeru to za to stálo.
Žádné komentáře:
Okomentovat