Seznamte se - Falls Road

Jak už jsem jednou psal, Belfast jako takový není nijak zajímavé město. Pár historických budov z viktoriánského období (z červených cihel, jak jinak), kostelíky dvou znesvářených náboženských vyznání, pár hranatých betonových krabic z let sedmdesátých, napodobenina londýnského Big Benu a dublinského Spire, nově vybudované okolí přístavu (kde byl mj. zkonstruován Titanik), spoustu obchodních domů, nevkusně oblékané ženské atd. Ale pro podrobné informace o Belfastu doporučuji přečíst si článek ve Wikipedii nebo nahlédnout do turistického průvodce.

Mnohem více však vypovídají o historii Belfastu jeho okrajové části, lépe řečeno ghetta. A nemyslím tím historii příliš vzdálenou, vždyť i současná podoba těchto míst je ovlivněna hlavně tím, co se tu odehrávalo v letech 1968 - 1998. Většina místních obyvatel by na toto období, kterému tam nikdo neřekne jinak než "Troubles", nejraději zapomněla. Jenže, paradoxně právě památky z doby Troubles mohou být i důvodem návštěvy zahraničních turistů.

Já osobně jsem navštívil Belfast kvůli jiným důvodům, především kvůli irské tradiční hudbě. Ale i tak mě zvědavost přiměla porozhlédnout se po místech, kde se v dřívějších dobách ozývala střelba a výbuchy. A nemusel jsem chodit daleko - bydlel jsem u kamaráda na Falls Road, v "tvrdém" jádru irského nacionalismu.
Ta "irskost" je tu cítit na každém kroku - dvojjazyčné nápisy ulic (tak jako v Irské republice), cedule s nápisy: RSF (Republican Sinn Fein), "Brits out, not sell out", malby na zdech domů ("murals") s irskou tématikou. Jestli existuje něco, co je společné oběma znepřáteleným stranám, tak je to právě záliba v tomto druhu pouličního umění. V námětech se však od sebe významně liší. Loyalistickým murals se budu věnovat v příspěvku o návštěvě Shankill road. Ve stručnosti o těch pro-irsky orientovaných murals:

Jejich častým tématem je propagace politických hnutí za lidská práva (nejvíce jich je na "Solidarity Wall" podél hlavní silnice). Odkazují např. na abolicionistická hnutí v USA (mural Fredericka Douglasse), vyjadřují sympatie k separatistickým organizacím v zahraničí (Baskicko - ETA, Katalánsko, Palestina), kritizují expanzivní politiku velmocí (v současnosti hlavně USA). Dalším významným námětem jsou pocty osobnostem irské kultury a sportu (houslista Sean McGuire, fotbalista George Best). Neméně početné jsou murals s historickými tématy (např. období hladomoru, velikonoční povstání). Nechybí ani malby připomínající období Troubles - hladovkáři (vězni, kteří drželi protestní hladovku za získání statutu politického vězně, z nichž nejvýznamnějším "mučedníkem" byl Bobby Sands), oběti sektářského násilí atd.






Po několika dnech strávených na tomto místě na nás atmosféra Falls Road rozhodně nepůsobila nepřátelsky, spíš naopak. Sever ostrova je totiž plný paradoxů - Britové jsou zde mnohem "britštější" než třeba v Anglii a Irové kolikrát zase "irštější" než na jihu. A tvrdili nám to dokonce i oni sami - v Madden's Baru jsme se dali do řeči se starší dámou, která tvrdila, že sice bydlí v Dublinu, ale za irskou kulturou jezdí sem. Její přísedící (čirou náhodou učitel irštiny) k tomu vtipně dodal: "V Belfastu je nyní mnohem větší zájem o irský jazyk a muziku. Díky Britům, kteří nám to tady dlouhá léta upírali."