úterý 1. dubna 2008

Ceolchuairt a Nömadak Tx - s hudbou za poznáním...

Poslední dobou jsem měl to štěstí a dvakrát narazil na zajímavé hudební dokumenty. Hned na úvod bych chtěl upřesnit, že se budu v tomto příspěvku věnovat trochu jiným pořadům/dokumentům, než na jaké jsme v našich končinách zvyklí. Takže nebudou žádní šediví staříci, kteří vzpomínají na léta, kdy svou muzikou dokázali uvést do varu nejeden hudební klub (a později velkou halu), nebude ani vzpomínka na rozevlátého bohéma, který kvůli svému bouřlivému životu odešel tak nějak předčasně. Řeč bude o současných hudebnících z Irska a Baskicka, o kterých mnozí z nás předtím ani neslyšeli. A hlavně o muzice. Co je ovšem na těchto pořadech vůbec nejdůležitější - muzikanti zde nehrají tu svou hudbu (popř. hudbou jejich regionu), ale cestují po světě a poznávají muziku jiných exotických zemí (čili vlastně "road movie music dokumenty"). Toto poznávání často ještě okoření i jamem s tamějšími muzikanty. Hudba pak odhalí svůj další rozměr, který si jinak asi málokdo uvědomí - stává se nástrojem komunikace, dorozumívání s jinými lidmi a poznávání jejich světa.
První takový hudební "road movie" pořad mi nedávno pustil kamarád v Belfastu. Skupinka irských muzikantů v něm navštívila Indii, kde se setkali se Zakirem Husseinem, mistrem hraní na tabla. Nakonec jsem zjistil, že se jedná přímo o celou sérii s "muzikanty na cestách". Takže jsem o víkendu neváhal, a po rychlém proklikání tuzemských televizních kanálů (co kdybych tam někdy našel přece jenom něco zajímavého) usedl opět za obrazovku počítače... A nestačil se divit, jak úžasným způsobem se dá posluchačům přiblížit tradiční hudba jiných zemí. K mému překvapení se tyto pořady dají v poměrně slušné kvalitě přehrát přímo ze stránek irské televize TG4 (po kliknutí na odkaz "web tv"). Pro nás neirsky mluvící je orientace v pořadech zprvu tvrdým oříškem, nicméně po rozluštění významu slova Ceol (=hudba) stačí prostě na toto slovo kliknout a zobrazí se nabídka hudebních pořadů. Výběr mají opravdu rozsáhlý, série Ceolchuairt obsahuje už 6 dílů! Samozřejmě doporučuji i ostatní pořady této stanice, o kterých jsem se zmiňoval už dříve (Geantraí apod.)
K dalšímu, tentokrát pro změnu hudebnímu filmu jsem se dostal dnes, a to čistě náhodou. Náhodou se přetáhla dnešní přednáška o půl hodiny, náhodou jsem se rozhodl, že se projdu po městě, kde (jak jinak náhodou) potkám na "Čáře" svého kubánského kamaráda Dairela, který šel náhodou na film o baskických muzikantech. Tuto shodu (nejspíš opravdu neexistujících) náhod jsem využil a zašel si s Dairelem na film Nomádi Tx (Nömadak TX). Ze začátku jsem neočekával nic zvláštního - dva Baskové si v úvodu filmu vyrobí 4 dřevěné desky, do kterých vzápětí buší paličkami. Jedná se o txalapartu, tradiční baskický nástroj. Na čtyři kusy dřeva (popř. i více) se však dá zahrát překvapivě mnoho a v rukou dvou mladých hráčů se z txalaparty stávají magická ústa promlouvající hlasem samotné Matky přírody. Dva muzikanti se rozhodnou udělat to, o čem mnozí jiní pouze sní v představách - procestovat s nástrojem neznámé kraje a poznávat hudbu jiných národů. A jak se na Basky sluší a patří, zajímají se národy, jejichž tradice sahají hluboko do vzdálené minulosti. Kam se tedy vydají? Do Indie, polárních oblastí, přes Saharskou poušť, do Mongolska... Při té příležitosti neváhali mladí hudebníci (a zároveň výrobci těchto nástrojů) sáhnout i po jiném druhu materiálu. Vždyť kdo říká, že zvuk vydává pouze dřevo? Co třeba txalaparta z kamene? A co z ledu? Souznění txalaparty s indickým sitárem, černošskými zpěvy, nebo s hrdelním zpěvem mongolských nomádů, to vše dokazuje, jak může muzika sbližovat jednotlivé národy, vzdálené od sebe mnohdy stovky kilometrů. Fascinující je ještě jedna skutečnost - nechybělo málo a txalaparta mohla upadnout v zapomnění. V 60. letech na ni údajně hráli v Baskicku pouze čtyři lidé. Kdo by tehdy mohl tušit, že se stane oblíbeným nástrojem mladé generace a že jej dva hudební šílenci představí domorodcům z různých koutů světa?

Žádné komentáře:

Okomentovat