Nevím, jestli pravidlo "to nejlepší nakonec" platí i pro závěrečné vystoupení dua Eoghan O'Reilly a Ondřej V. (čili moje maličkost), ale jedno lze říct určitě: Prostě jsme se snažili:-) Jednalo se čistě o improvizované vystoupení, repertoár jsme seskládali asi 5 minut před začátkem hraní. Eoghan je na tento styl vystupování přece jenom zvyklejší, což se dá usoudit podle hesla "Zkoušejí jen amatéři", které s oblibou razí jeho kapela Bottlewash band. Se mnou to bylo trochu horší, v hlavě mi ještě trochu kutali permoníci původně ukrytí v kelímcích s kvasarem (osobám neznalým specialit jistého jihomoravského pivovaru doporučuji tento pivní skvost ochutnat, je však třeba mít na paměti, že méně je někdy i více), navíc prsty na levé ruce potřebovaly trochu rozhýbat v ranním chladu. I na to došlo, sice až v prvním hraném reelu Nine Points of Roguery, ale snad nikdo nic nepoznal. Další tunes se zahrály bez větších obtíží. Chvílemi jsem měl pocit, že kromě nás dvou tam máme někde i perkusáka, byla to ovšem moje podupávající levá noha, jejíž dupot se přenesl i do mikrofonu. Tehdy jsem pochopil, proč se někteří irští muzikanti při vstupu na pódium zouvají.Z vystoupení našeho "Adrenalin dua" (jak jsem naše malé uskupení nazval) jsem měl dobrý pocit. Možná jsme mohli už ráno naplánovat, do jakých setů poskládáme naše oblíbené jigy a reely, abychom je pak předvedli i na pódiu. Hráli jsme totiž tak trochu netypicky po jednom "tjúnu" a nenavazovali jsme další. Ale snad bude někdy příležitost to napravit...
Díky Káti, která naše hraní pečlivě zdokumentovala, existuje i pár krátkých videí. Jedno z nich jsem hodil i na YouTube. Myslím, že Cup of Tea byl po ránu docela vhodný tune. Tož indžoj;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat