New Fiddle:-)

Už je mám nějakou chvíli, ale premiéru absolvovaly docela nedávno. Tuším, že na olomoucké session. Tam přišly opravdu vhod - jak to tak bývá, větší akce vyžadují i trochu zvučnější nástroj. Bylo zkrátka načase pořídit si ještě jedny housle. Ta tam byla snaha šetřit na notebook (jehož hodnota časem klesá), housle byly větší prioritou (a jejich hodnota časem stoupá:-)). Dal jsem prostě přednost dalšímu nástroji.
Už když jsem je držel poprvé v ruce, věděl jsem, že je to přesně ten typ nástroje, který potřebuji. Barva oku lahodící (viz. foto), zvuk krásně medový, struny ne příliš napnuté (v irské muzice je to neocenitelná vlastnost, zvláště pokud si někdo libuje v prstových ozdobách:-)). Dá se říct taková láska na první pohled. Nebo poslech?
Můj hudební život se tím dost výrazně změnil - začal jsem se učit i slow airy. Zvuk těch houslí mě zkrátka očaroval natolik, že nešlo odolat. Chtělo to něco pomalého, kde by vyzněly spodní struny:-). Pár slow airů jsem uměl samozřejmě už předtím (kdo by neznal Inisheer žejo:-)), ale vrhl jsem se na ty "lahůdkovější" - donegalské. Nevím, jestli je budu někdy schopný zahrát tak procítěně, jak to umí donegalští houslisti. Svým způsobem jsou slow airy mnohem těžší, co do náročnosti hraní. U rychlejšího jigu nebo reelu se dá občas nějaký ten tón oželet, v našich končinách to myslím postřehne málokdo, že něco nebylo zahrané tak, jak má (navíc, jak říkal Kevin Burke - není jediná správná cesta, jak hrát irské housle:-)). Ale u slow airu? Všechno jde slyšet, není se kam schovat... Takže co mi zbývá? Pilovat, pilovat, pilovat.
Pár foteček:


Vyfotil Martin Medek

Pár nových odkazů

Časy se mění a ani blogy nejsou věčné. Vlastně bych měl napsat - především blogy nejsou věčné. Dva z nich, na které jsem odkazoval z An Seisiún, už tak trochu odumřely. Asi ne úplně, ale zkrátka jenom přežívají. Takže jsem se musel trochu povrtat v odkazech, aby se měl i návštěvník An Seisiún zase možnost proklikat k něčemu mnohem zajímavějšímu, než co najde tady:-).
Jeden z mých nejoblíbenějších blogů byla svého času Pánev. Jak bylo ale napsáno i na Pánvi samotné, už není co bývala. Důvodů je mnoho, netřeba se jimi zabývat v tomto příspěvku. Naštěstí existuje pár pravidelně aktualizovaných a (hlavně) zajímavých blogů některých jednotlivců z pánevní komunity, kteří se vydali vlastní cestou. Jmenovitě Gabiho deník a Icedova Dvacetosmička. Stojí za kliknutí;-).
Další blog, který pravidelně navštěvuji (a jeho návštěvu ostatním vřele doporučuji), patří irskému multiinstrumentalistovi Eoghanovi O'Reillymu. S Eoghanem občas hrávám, ať už na koncertech nebo na sessionech. Na jeho blogu se objevuje spousta vtipných příspěvků o životě, hudbě... prostě "Giggin', teachin' and philosophizin'":-).
Tož tak, doufám, že návštěvník An Seisiún (existuje-li někdo takový:-)) nahlédne i na tyto blogy. Co se týče Pánve, určitě jí ještě nějaký sólo příspěvek věnuji. Byla to tak trochu moje "srdcovka". Ale, jak už jsem napsal na začátku, časy se mění...

Červi, Trójani a jim podobná havěť

Už to tak dál opravdu nešlo. Antivir zaspal, červ se úspěšně šířil dál (přes flashdisky, paměťové karty...) a dělal paseku, kde se dalo. Nakonec mi došla trpělivost a disk jsem jednoduše (za pomoci spolubydlícího) zformátoval. Neprovedli jsme to jenom tak nějak bezhlavě, s mptrojkami s irskou muzikou bych se loučil opravdu těžce, něco jsem si zálohoval na externí disk.
Teď už je moje pc zase provozuschopné, navíc okna nestartují tak pomalu, jako předtím. Všechno se načítá o poznání rychleji. A hlavně - po červu ani památky.
Proč to píšu na svůj blog? Třeba budu mít po tom všem více času na psaní:-) Pár dalších příspěvků už je na cestě...

Vernířovice zase po roce

Když byla před třemi roky vůbec první session ve Vernířovicích, netušil jsem, že se tam každým rokem budu vracet znovu a znovu. Nevím, kdo tehdy přišel s tou myšlenkou - pozvat na konec týdenního soustředění irštinářů muzikanty, aby se udělala tradiční session. Mám tušení, kdo by v tom mohl mít prsty:-). Byl to výborný nápad.
Tak jsem už potřetí za sebou strávil Velký pátek tím nejúžasnějším způsobem - v hospodě s muzikanty. Možná se někde v horách otevírala země, aby vydala poklady, ale to nás tak nějak netankovalo. Prostě jsme hráli a náramně si to užívali. Složení bylo luxusní - jedna klasická a dvě dřevěné příčky, knoflíková harmonika, dvoje housle, kytara, bodhrán... co víc si přát. Tunesů zaznělo taky požehnaně, od tradičních, až po ty "tuzemské" (The Flaring Pot a jim podobné). Co mě ještě víc těší, že jsem tentokrát z Brna nejel jako jediný muzikant. Vzal jsem s sebou posily a session se tak obohatila o další dva melodické nástroje.
Z mého pohledu to byla nejlepší session, kterou jsem ve Vernířovicích zažil. Všechno probíhalo v klídku a v pohodě, o muzikanty bylo postaráno luxusně. Mé díky patří všem spoluhráčům a hlavně organizátorům, kteří nám zajistily ty nejlepší podmínky. Jo, a taky těm, kteří nás druhý den vzali autem do Olomouce, protože bez nich bychom šli z Veřnířovic pěšky:-) Poslední autobus nám ujel kolem 11. hodiny (v té době jsme jaksi ještě nebyli úplně... fit;-) Vydařená akce to byla!