neděle 15. července 2018

Poličkou se prohnalo dudácké tornádo jménem Ross & Ali

Přiznám se, že jsem ještě před necelým půlrokem o Colour Meeting Festivalu v Poličce nevěděl. Upozornil mě na něj až kolega z kapely, který zachytil zprávu o vystoupení dvou dudáckých hvězd právě na této akci.
Jména Ross Ainslie a Ali Hutton nejsou pro fanoušky skotské hudby žádnou neznámou. Oba jsou aktivními muzikanty už od dětských let a mají za sebou bohatý výčet projektů, v nichž zanechali nesmazatelnou (a hlavně nepřeslechnutelnou) dudáckou stopu. V této souvislosti nelze nezmínit, že Ross Ainslie nehrál v České republice poprvé – v červenci 2007 vystoupil jako host s kapelou Salsa Celtica na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou. Od té doby uplynulo v řece Clyde mnoho vody a Ross začal stále častěji vystupovat jako sólový hráč. Spojil síly také s jinými dudáky, nejčastěji s Jarlathem Hendersonem z Irska a v poslední době zejména s Alim Huttonem, dalším skotským talentem. Právě s ním a ještě s kytaristou Sorrenem MacLeanem zahráli v sobotu 14. 7. 2018 na Colour Meeting v Poličce.
Posluchači byli zlákáni hrou Rosse a Aliho už během zvukové zkoušky. Po ní následovalo velmi trapné uvedení moderátorem, takže jsme bohužel nebyli ušetřeni pokusu o vtip, který se zakládal na asociaci spojenou se slovem "dudy" (naštěstí těmto prostoduchým rádoby srandičkám v zahraničí nikdo nerozumí, protože výrazy pipes, gajta ad. opravdu žádné takové asociace nevyvolávají). Následný strhující výkon dvou talentovaných dudáků nenechal publikum v klidovém stavu, takže se brzy pod pódium nahrnul dav lidí lačnících po tanci (postupně tam tedy docházelo nejčastěji k improvizovanému vykopávání nohou ve stylu tzv. Beltine dance stylu nebo k pohybovaným aktivitám, pro které by asi nejlépe seděl výraz ezo-aerobik). Ross & Ali excelovali také ve hře na low whistles, jimiž učarovali posluchače při pomalejších skladbách, nebyla nouze ani o Lucy Farr’s barndance či o set začínající waltzem. Písní přispěl do repertoáru také kytarista Sorren MacLean. Na závěr jejich vystoupení nemohlo přijít nic jiného než energií nadopovaný reel Pressed for Time připomínající dudáckou legendu Gordona Duncana. Velká škoda, že můj celkový skvělý dojem z vystoupení kazila občasná přítomnost většího počtu kuřáků, kteří (nejenom) cigaretovým kouřem bezohledně obtěžovali okolí. Hlavně kvůli marihuanovému smradu byl v některých místech kousek od pódia vzduch skoro nedýchatelný.
V Poličce se díky Rossovi a Alimu představily skotské dudy se vší parádou a zaujaly pozornost i těch, kteří si tento nástroj doteď spojovali především s vojenskými marši či s exhibujícími českými dudáky v kiltech přehrávajícími Holku modrookou nebo Kdyby byl Bavorov. Slyšet moderní skotskou hudbu v ČR je zkrátka úžasný zážitek, na který se nezapomíná.