pondělí 16. listopadu 2009

Černá kvasnicová třináctka, špinavá optika a zreelovaný Big Ben...

Mám za sebou docela zajímavý víkend. Po dlouhé době jsem si zašel s jedním známým na pivko (plánovali jsme to snad půl roku), dokonce jsem druhý den vyrazil fotit... Nebýt toho pivka, asi by stěží k tomu focení došlo - ráno bych se asi hned tak nevyhrabal z postele. Než bych vyrazil z domu, ranní mlha (která byla vždycky lákadlem pro můj objektiv) by dávno opadla. A asi bych stěží bych objevil to, co jsem objevil. Začíná se to pěkně zamotávat, takže popořadě...
Příčinou toho všeho byla páteční návštěva hospody u rodinného pivovaru Valášek. Už jsem tam nebyl nějaký ten pátek, ale pokaždé, když se tam stavím, dám si černou kvasnicovou třináctku. Mám prostě slabost k černému pivu a k rodinným pivovarům nabízejícím různé pivní speciality. Už jsem si zvykl i na to, že silnější černý mok mě druhý den ráno minimálně "vysuší" nebo mi alespoň rozhodí metabolismus (žádná běhavka z toho naštěstí nebyla). Nic dramatického se nekonalo. Nevypil jsem jich velké množství, domů jsem taky došel po svých. Akorát jsem to po chvíli zalomil na gauči u televize. Usnul jsem před dvanáctou hodinou. To se mi stává opravdu jen párkrát do roka...
Už jsem na blogu myslím psal, že se mi po pivkách nespí úplně nejlíp. Ani tu noc tomu nebylo jinak. Probudil jsem se někdy po třetí hodině v noci, vstal jsem a vypil pár sklenic ananasového džusu (černé pivko nezklamalo a vysušilo spolehlivě)... A co teď dělat, říkal jsem si. Po džusovém osvěžení se mi ani nechtělo jít spát. Tak jsem popadl své první housle (druhé, zvučnější mám v Brně) a začal si vybrnkávat reelové sety. Poslední dobou čím dál víc zjišťuji, jak je docela složité poskládat pořádný set, aby byl se vším všudy. Aby měl kontrast - změny tónin, dynamiky, občas rychlosti, aby měl nějakou třešinku na dort atd. Je to pořádná fuška... Nějak se mi do prstů připletl i Bobby Casey's reel. Někdy se mu také říká Crosses Of Annagh, ale stejné jméno má i jeden mnohem známější reel. Vybrnkával jsem si jej pořád dokola a zkoušel vytvářet různé variace.
Najednou jsem se zarazil u začátku jeho druhé části. Přehrál jsem si ji ještě jednou, pak znova a znova. Ne, nebylo to zdání - slyšel jsem melodii Big Benu. Pravda, předělanou do reelu. Ale byla to ona. Ráno jsem zapnul PC a pro jistotu našel záznam zvonění Big Benu na Youtube... a byl jsem ještě více přesvědčený o svém "objevu". Některé jsem kvůli tomu i otravoval SMSkama, asi mě za to moc neměli rádi.
Big Ben se do reelu pochopitelně "neschoval" jen tak náhodou - Bobby Casey, kterému je tento tune připisován, opravdu žil a hrál v Londýně. Takže je možné, že mu melodie tohoto snad nejznámějšího zvonu vlezla natolik do hlavy, až ji po svém zhudebnil. Nebo spíš - zreeloval.
Po neustálém přehrávání Bobby Casey's reelu mě ani tolik nerozhodily fleky na snímcích, které vznikly vinou trestuhodně špinavého objektivu. Tak zas někdy příště, až bude ráno pořádná mlha... a čistá optika.

P.S.: Kdo si chce tento reel poslechnout, tak nejlépe asi na thesession.org. Ti, kdo nemají rádi .mid soubory, můžou googlovat anebo počkat, až to někde zahrajeme s kapelou;-). Didlideee!

čtvrtek 12. listopadu 2009

Trocha nostalgie

Se sessionama v Brně je na nějakou dobu odpískáno. Nevím, jestli budou pokračovat jinde nebo skončí úplně, jde to už tak nějak mimo mě. Časy se mění a priority jakbysmet...
Bude to pomalu pár měsíců, co jsem navštívil Belfast. Přiletěl jsem odtamtud s pocitem úžasně prožitého týdne. Muzikou jsem tam žil skoro non-stop, byla živá a všudypřítomná, bylo jí tolik, až měl člověk pocit, jako by se do ní nořil se šnorchlem (nebo spíš se slámkou s guinnessem na jejím druhém konci:-)). Nechci moc popisovat, jak jsem se cítil po svém návratu do našeho prostředí... Nebylo by to moc hezké čtení. Uvědomil jsem si taky, že se snaha dělat pořádné sessiony mnohokrát rovná boji s větrnými mlýny... tu se najde naprosto arogantní obsluha, někde zase nedostatek melodických nástrojů, jinde to pro změnu rozbalí "indexovkáři" hrající už 5 let to samé (leze to hodně na nervy), hladina hluku taky sem tam dělá svoje... Aby to nevyznělo úplně negativně, párkrát se našly i výjimky a jsem za ně rád.
No, dost bylo lamentování, naštěstí se na Youtube objevila videa, které mě alespoň na chvíli vrátí mezi muzikanty do belfastského Madden's baru. Myslím, že po přehrání těchto kousků asi každý pochopí, co jsem měl v předchozích odstavcích na mysli:-).















Všechna videa lze najít na kanálu uživatele maddens100. A je velmi pravděpodobné, že další kousky co nevidět přibudou. Didlideee!