Hmm...

Poslední dobou mám pocit, že píšu stále pomaleji. Ne, že bych blogování nevěnoval tolik času, co dříve (vyjde to zhruba nastejno), ale mám pocit, že s psaním víc a víc zápasím. A co je horší - ani nevím, z jaké příčiny se to děje. Jestli to ovšem půjde dál tímto tempem, zmůžu se za chvíli možná tak na psaní statusů na facebooku. Kdo mě má v přátelích, ví, že se tomu vyhýbám jak čert kříži:-).
Naštěstí je pořád o čem psát. Do té doby, než mi začne zkouškové, se snad ještě na blogu něco objeví. A jestli ne, tak to nebude první ani poslední odmlka:-).

Pro ty, kterým zkratka BSS nic neříka

Osobně pochybuji, že by na můj blog zabrousila nějaká osoba, která nikdy v životě neslyšela o akci s názvem Bernard's Summer School. Ale náhoda je blbec. Takže pro jistotu: BSS (dříve LŠIT, neboli Letní škola irských tanců) je týdenní akce, kde si na své přijdou všichni zájemci o irskou kulturu, ať už se jedná o tanec, hudbu, irský jazyk apod. Koná se každý rok v předposledním srpnovém týdnu v Praze. Pro více informací doporučuji zamířit přímo na stránky BSS.
Jelikož i já patřím mezi šťastlivce, kteří se právě na této letní škole kdysi naučili základům a principům irské muziky (což se mi pak hodilo např. v Belfastu, kde mě po prvním odehraném setu nezastřelili), hodí se, abych umístil na svůj blog taky nějaký odkaz na Bernard's Summer School. Takže si každý jistě všimne, že se pod sekcí Doporučené blogy na pravém postranním panelu objevilo klikatelné logo BSS. Kdo má zájem, určitě si klikne.

Příjemné letovické překvapení

Musím přiznat, že se hraní na oficiálních oslavách keltských svátků snažím spíše vyhýbat. Mám k tomu dobrý důvod - věnuji se irské muzice, u které slovo "celtic" znamená spíš pejorativní, komerční nálepku. A souvislost tohoto hudebního stylu se starými Kelty mi nějak víc a víc uniká. Irská hudba, pokud je dobře zahraná, se prostě bez toho všeho může směle obejít.
Oslava Beltainu v letovickém archeoaskanzenu Isarno je v tomto případě výjimkou. Za prvé se tam vždycky rád potkám s lidmi, kteří keltskou vesnici přes rok udržují v chodu (znám je pěkných pár let, ale nevidím se s nima každý den) a za druhé - tady jsem si kdysi poprvé zahrál s Eoghanem. Od té doby spolu hráváme docela pravidelně, ať už v improvizovaných sestavách, nebo v kapele se stálejším složením (viz archiv blogu - květen 2008). Dá se říct, že sestava, se kterou jsme tu noc hráli v Isarnu, byla asi něco mezi:-).
Letos už to bylo o něčem jiném. Žádné popíjení kvasaru a medoviny, hraní v hospodě... V programu jsme byli předposlední, tak jsem se radši krotil (obvykle mi po kvasarech bývá všechno jedno, což by asi ničemu neprospělo). Čas před vystoupením jsme využili k rychlému přehrání našeho repertoáru. Jako zkušebna nám dobře posloužilo parkoviště, kde nebyla ani noha. Díky tomu opadla ta největší nervozita a následující chvíle na pódiu byly o něco příjemnější.
Těžko říct, jak se hrálo ostatním muzikantům, ale já osobně jsem měl z hraní dobrý pocit. Velkou mírou k tomu přispěli i zvukaři, kteří předvedli skvělou práci. Vzhledem k časovému skluzu programu jsme nakonec nepřidávali a přenechali pódium kapele Marw. O to víc času zbylo na menší závěrečné zpestření programu - v sestavě Eoghan, já a muzikanti z Marw jsme si zahráli jeden reelový a jeden jigový set. Nevím, jaké slovo bych měl použít, abych popsal atmosféru pódiové session... Byla to prostě prča:-). Nestává se to každý den.
Přálo nám překvapivě i počasí, protože hydrometeory se Isarnu vyhýbaly až do pozdních nočních hodin. Pořádná sprcha přišla teprve později, po konci programu. Tomu jsem naštěstí unikl díky zvukařům, kteří mě svezli autem do Brna. Nejen za to jim patří můj dík. Dostal jsem se tak do postele o pár hodin dřív a mohl si tak dopřát delší spánek. Po vydařené akci se spí jedna radost...

Tož tak...

Sopečný prach se vznáší na Evropou, letadla nelétají a na internetu už o tom koluje celá řada vtípků. Nějak jsem tomu v předchozích dnech moc nevěnoval pozornost, dokud se ve statusu jednoho irského kamaráda na facebooku nezačala objevovat hesla typu: "Ash wednesday" apod. Přiznám se, měl jsem hodně dlouhé vedení a málem jsem začal Iry podezírat, že mají zpomalený kalendář. Až při čtení aktuálních zpráv mě to teprve docvaklo...
To je tak, když se den co den zabývám muzikou a dalšími věcmi, které s ní souvisí, až přestávám vnímat dění kolem. V dalších dnech tomu asi taky nebude jinak. Není to nic, na co bych si měl stěžovat, protože po něčem takovém jsem docela dlouho toužil - více času s houslemi pod bradou a se smyčcem. Prostě didlideee;-)

Lorg Lunny finišuje

Jestli jsem to správně pochopil, série na TG4 s názvem Lorg Lunny dospěla tento týden ke konci. Kapela, kterou sestavil z mladých nadějných muzikantů veterán Donal Lunny a která nese jméno Cirrus, poprvé vystoupila na pódiu. Čirou náhodou se tento gig konal v belfastské Empire Music Hall, takže se mi povedlo zahlédnout při záběrech do publika pár známých tváří.
Osobně si myslím, že se další nástup superkapely typu Coolfin nekoná. Donal Lunny se jako lovec talentů nejednou osvědčil (ani v tomto případě myslím nezklamal), ale "fresh new sound" to zkrátka není. Ten se nedá vytvořit jen tak, za pár týdnů nebo měsíců, na objednávku Donala Lunnyho nebo kohokoli jiného. Ani Lunnym navržené perkuse nemají až tak unikátní zvuk, i když, co si budeme namlouvat, do irské tradiční muziky sednou rozhodně víc než klasické bicí.
Nu což, reality show to byla pěkná, navíc byla ještě pořád o hudbě (to už nebývá úplně samozřejmostí). Muzikanti svůj nelehký úkol zvládli výborně, při vytváření setů nešetřili nápady, výběr tunesů se taky osvědčil. Duet liltujícího flétnisty za doprovodu bodhranu skvěle pobavil. Jediné, co mě trochu zklamalo, byl slip jig Farewell to Whaley Range, který zněl místy nachlup stejně, jako by jej zahrál Michael McGoldrick.
Co bude dál s kapelou Cirrus, to ví možná jen sám Donal Lunny. Udržet dohromady takovouto sestavu (její členové hrají třeba i v jiných kapelách) nebude dvakrát lehké...

Grrr!

Tak jsem zjistil, že mi někdo ukradl během spaní jednu hodinu. A nejenom mě. Přijít na pachatele bude v dnešní době trochu problém. Kdysi dávno v tom měl prsty císařpán, pak Áda s knírkem, pokračovali v tom bodří soudruzi... Bohužel se tato rozmařilost vrtat do přírodou daného (nebo od přírody spočítaného) SEČ udržuje i nadále. Takže tu najednou máme zase Kyjevský čas, u nás přezdívaný SELČ. Budeme mít několik měsíců více světla, abychom se pak na podzim při návratu ze SELČ na SEČ mohli propadnout do ještě větší tmy. Tomu říkám výhra...
Pamatuju si, že jsem ještě docela nedávno přechod na letní čas tak trochu ignoroval. Nebo jsem byl jenom líný přetáčet si hodinky a přenastavovat si mobil? I to je možné:-). Raději jsem ke každému nezměněnému časovému údaji jednu hodinu v duchu připočítal. Tato lenost nebo tvrdohlavost mi občas pomohla udržet SEČ na hodinkách poměrně dlouhou dobu, třebaže jsem to nikdy nedotáhl až do konce. Že bych se o bojkot SELČ pokusil znovu? Budu o tom ještě přemýšlet...

Nové CD kapely Lúnasa!

Letos to vypadá na hotovou úrodu, co se týče nových alb od ostřílených hudebních veteránů. Ani Lúnasa, stálice irské muziky, není výjimkou - 6.4. se objeví na pultech jejich nové CD "La Núa" (=new day).
Od jejich posledního alba s názvem Sé uplynuly bezmála 4 roky. Za tu dobu vydali kompilaci The Story So Far..., kde skladbami ze všech předchozích alb (včetně nově nahraného Last Pint - Aibreann a setu Morning Nightcap) mapují úspěšnou jedenáctiletou kariéru kapely. Spolupracovali také na projektu The Leitrim Equation, který představuje hudební scénu hrabství Leitrim v severozápadním Irsku.
Co se dá očekávat od nového alba? Jejich rockové nasazení 90. let vzalo za své asi už odchodem dudáka Johna McSherryho, kytara Paula Meehana zní taktéž mnohem méně úderněji, než u jeho předchůdce Donogha Hennessyho... Přesto jejich předchozí album Sé nepostrádalo kouzlo a nešetřilo akustickou pohodou. Došlo samozřejmě i na svižnější kousky, ale Lúnasa jako by našla svůj manévrovací prostor mezi pomalejšími tempy. A zvolnit někdy není na škodu. Alespoň v případě Lúnasy se to vyplácí. Uvidíme, jakou cestou se vydá "La Núa"...

Odkazy:


Oficiální stránky
Lúnasa na MySpace (obsahuje jednu ukázku z nového alba)