Irský Máj by mohl být stále ještě označován za festivalové mládě. Jeho tři úspěšné ročníky už toho ale nabídly opravdu požehnaně. Troufám si dokonce tvrdit, že v posledních letech toho Irska do ČR dotáhl více, než kterýkoliv velký "keltský" festival. A přitom se jedná o malou komorní akci - vše důležité se odehrává v prostorách Divadla v Celetné.
Pro mě osobně byl letošní třetí ročník Irského Máje v mnoha věcech odlišný. V minulých letech jsem se na této akci objevoval jako návštěvník nebo jako sessionový hráč. Letos jsem se díky účasti v projektu Impulses ocitnul i na pódiu. Příjemná změna to byla. I tak mě ovšem lákalo posadit se do hlediště, takže následující den jsem si zašel i na koncert The Rapparees.
Vystoupení kvalitních irských kapel je vůbec velkou předností Irského Máje. Minulý rok to velkém stylu rozjela Beoga. Což je opravdu kapela řadící se ke špičce současné irské hudby, takže laťka byla nastavena velmi vysoko. Belfastští The Rapparees ji myslím udrželi, byť se žánrově pohybovali trochu jinde... Vzhledem k tomu, že se koncert konal v neděli, nebylo možné očekávat divadlo praskající ve švech. Navíc u kapely, která je zde skoro neznámá - přiznávám se, že jsem o The Rapparees také předtím neslyšel. Nemůže to samozřejmě vypovídat nic o kvalitě kapely, protože kousek na západ od nás (Německo, Dánsko...) "touruje" pravidelně mnoho skvělých irských kapel, které se k nám prostě z mnoha důvodů nedostanou. Zvědavost byla ovšem silnější než já, takže jsem se na kapelu zeptal přes facebook jednoho z belfastských muzikantů. Odpověď vypadala zhruba takto: hrají hlavně písně, ale jsou v tom velmi dobří... Už ze začátku mi bylo tedy jasné, že to nebude přímo můj šálek čaje. Neočekával jsem proto mohutný příval jigů a reelů, místo toho jsem byl zvědavý, jak se mladí muzikanti vypořádají s aranžemi písní. Jako lákadlo na koncert dobře zafungovala i přítomnost hostujícího bodhránisty - tam, kde se objeví na pódiu Eamon Murray, nebývá nouze o dobrou show.
Jaké tedy nakonec bylo vystoupení The Rapparees? Z mého pohledu se jednalo o příjemné překvapení. Je totiž více než potěšující, že lze i v případě irských kapel zaměřených na písňový repertoár narazit i na ta uskupení, která nesází na provařené songy a preferuje originální zvuk s vlastními aranžemi písní. Komerčně nastavených kopií Dubliners nebo The Pogues je myslím všude dost (a mívají rojení hlavně v týdnu okolo Sv. Patricka:-)). Po dlouhé době zazněly v našich končinách písně Lowlands of Holland a levicový protestsong The World Turned Upside Down (známý též jako The Digger's Song). Obě písně měla u nás v repertoáru kapela Dún An Doras.
Rytmicky svižné písně s jednoduchou melodií mě až tak nezaujaly, spíš na mě více zapůsobila pomalejší část repertoáru. Tam totiž v aranžích vynikla pro irskou hudbu ne tolik obvyklá kombinace nástrojů housle-viola. Došlo i na instrumentální sety, jejichž tempo bylo však místy přímo brutální (a to jsem byl z belfastských hospod zvyklý na ledacos :-)). Těm, kteří se rozhodli na tuto rychlou jigovou a reelou smršť tancovat, jsem skutečně nezáviděl :-). I přes onu stylovou jinakost, se kterou jsem byl ovšem obeznámen už dlouhou dobu před koncertem, jsem si "gig" této belfastské party skvěle užil.
Session, která započala nedlouho po oficiálním konci festivalu, stála myslím taky za to. Stranou neformálnímu "sessionování" nezůstali ani členové The Rapparees. Belfast je přece jenom líhništěm kvalitních muzikantů, kteří něco vydrží (a nezmizí hned po koncertě na hotel). Není tedy velkým překvapením, že se akce protáhla do pozdních nočních hodin. Nebo ranních? Těžko říct, nemohl jsem zůstat až do konce (i když můj mobil, schovaný s vypnutým vyzváněním pod víko krabice, na to měl asi jiný názor). Nakonec jsme s Aničkou a Eoghanem opravdu vyrazili na náročnou cestu autem do Brna. Děkuji tímto Aničce Ward za odvoz, snad jsem byl jako bdělý spolujezdec a držák energeťáku trochu užitečný...
Napříště už se mi, doufám, podaří navštívit i páteční program Máje s vystoupením tanečních souborů. Podle toho, co jsem viděl na Youtube ("táboráčkový" příspěvek Sona Sól se skvěle parodující mexickou vlnou na závěr), lze usoudit, že o netradiční choreografie nebyla nouze.
Festival Irský Máj tedy i napotřetí zaujal, potěšil a přinesl mnoho skvělých zážitků. Bude opravdu na co vzpomínat...
Žádné komentáře:
Okomentovat