pondělí 22. března 2010

A je po Patrickovi...

Muzika dohrála, dopily se poslední škopky, z lustrů se sundaly zelené a oranžové krepáky, ze stěn zmizely trojlístky a všichni tak nějak časem (v průběhu dalšího dne, někdy i později) vystřízlivěli. Oslavy Sv. Patricka, probíhající na různých místech skoro celý týden, jsou u konce. Těžko říct, jestli bohužel nebo bohudík, protože po jistých akcích bych se asi stěží odvážil říct něco v tom smyslu, že něco takového bych mohl dělat každý den. Ne, nemohl... Přiznávám se - po páteční session v HZK (udělal jsem si malý výlet do Prahy) jsem měl opravdu dost.
Přitom to začalo docela nevině. Přijel jsem do Prahy, po výstupu z metra se sešel s Markem Polednou a společně jsme vyrazili na session do James Joyce Irish pubu. Nikdo z nás nečekal kdovíjaké tunesové orgie - kapela To go bog é z Cavanu hrála v Praze poslední den, tak jsme byli připraveni i na to, že dohrají svůj gig (to krátké, ale stručné slovo se mi líbí čím dál víc:-)) a půjdou si po poctivě propařeném týdnu konečně odpočinout.
V James Joyce nebylo nijak narváno, bez problému jsme přisedli k muzikantskému stolu, pozdravil jsem Fánu dudáka a seznámil se postupně s cavanskými muzikanty. Únava už byla na některých sice znát (hlasivky to prostě schytají), ale hudba jako taková neskomírala, hrálo se pěkně svižně... Něco začali hrát cavanští, něco přišlo i od nás, zahráli jsme si myslím všichni. Když už se session chýlila ke konci, snad každý z nás doufal, že se bude pokračovat v HZK. Chlapi z Cavanu se dalším tunesům naštěstí vůbec nebránili.
Nějak se mi podařilo procpat ven z pubu (překvapivě to šlo a ven jsem se dostal se vším, co jsem měl s sebou uvnitř, tzn. housle + taška s karimatkou, spacákem, foťákem...). Pak už jsem jenom čekal, jak se situace vyvrbí. Za několik minut došlo na přesun - naskládali jsme se do dvou taxíků, projeli se noční Prahou a dojeli k cíli, který značila "pivní" cedule Černá hora. Nevím, jak ostatní, ale já osobně jsem si jízdu taxíkem užíval (kdoví jestli budu mít někdy možnost se takhle projet po Praze:-). A vůbec - dýchla na mě belfastská atmoška...


Jakmile celá taxíková výprava dorazila do HZK, bylo zřejmé, že se schyluje k další živelné session. Pestré nástrojové obsazení tomu taky napomáhalo - box, dudy, bouzouki, banjo flétny (min 2x), housle, bodhrány, kytary i trochu exotičtější cajon. Netřeba popisovat průběh celé session. Ve zkratce: tune, beer, tune, beer, tune, beer... a ke konci beer, tune, beer, tune (slow air:-)). Neobešlo se to bez návštěvy policejní hlídky, která nás naštěstí jen upozornila, že máme zavřít okna. Asi už bylo hodně pozdě... Občas se zdálo, že hraní pomalu končí, ale vždycky se našel nějaký aktivista a spustil další lavinu tunesů. Nejčastěji to byl někdo z cavanských muzikantů. Ti Irové jsou prostě blázni:-).
Hospodu jsme (překvapivě) opouštěli při plném denním světle... Já jsem se cítil jako zombie, celé moje tělo fungovalo v úsporném režimu. V devět jsem skočil na vlak a jel na další akci. Naštěstí jsem tam dorazil brzo, takže bylo poměrně hodně času, který jsem využil jak jinak než k odpočinku... Samozřejmě to zdaleka nestačilo, páteční HZK jsem pak dospával ještě pěkných pár dní.
Musím řict, že taková session mi dlouho chyběla. A taky doufám, že se s muzikanty z Cavanu zase potkám... pokud možno přímo v Co. Cavan:-).

Žádné komentáře:

Okomentovat