New Fiddle:-)

Už je mám nějakou chvíli, ale premiéru absolvovaly docela nedávno. Tuším, že na olomoucké session. Tam přišly opravdu vhod - jak to tak bývá, větší akce vyžadují i trochu zvučnější nástroj. Bylo zkrátka načase pořídit si ještě jedny housle. Ta tam byla snaha šetřit na notebook (jehož hodnota časem klesá), housle byly větší prioritou (a jejich hodnota časem stoupá:-)). Dal jsem prostě přednost dalšímu nástroji.
Už když jsem je držel poprvé v ruce, věděl jsem, že je to přesně ten typ nástroje, který potřebuji. Barva oku lahodící (viz. foto), zvuk krásně medový, struny ne příliš napnuté (v irské muzice je to neocenitelná vlastnost, zvláště pokud si někdo libuje v prstových ozdobách:-)). Dá se říct taková láska na první pohled. Nebo poslech?
Můj hudební život se tím dost výrazně změnil - začal jsem se učit i slow airy. Zvuk těch houslí mě zkrátka očaroval natolik, že nešlo odolat. Chtělo to něco pomalého, kde by vyzněly spodní struny:-). Pár slow airů jsem uměl samozřejmě už předtím (kdo by neznal Inisheer žejo:-)), ale vrhl jsem se na ty "lahůdkovější" - donegalské. Nevím, jestli je budu někdy schopný zahrát tak procítěně, jak to umí donegalští houslisti. Svým způsobem jsou slow airy mnohem těžší, co do náročnosti hraní. U rychlejšího jigu nebo reelu se dá občas nějaký ten tón oželet, v našich končinách to myslím postřehne málokdo, že něco nebylo zahrané tak, jak má (navíc, jak říkal Kevin Burke - není jediná správná cesta, jak hrát irské housle:-)). Ale u slow airu? Všechno jde slyšet, není se kam schovat... Takže co mi zbývá? Pilovat, pilovat, pilovat.
Pár foteček:


Vyfotil Martin Medek