Tip na dnešní večer - Gradam Ceoil na TG4!

Udílení cen Gradam Ceoil (Traditional Irish Music Awards) probíhá každým rokem. Jména interpretů, kteří cenu obdrží, jsou známá již předem. Což ovšem nic nemění na tom, že to může být večer plný příjemných hudebních překvapení.
Gradam Ceoil se udílí v několika kategoriích: Young Traditional Musician, Singer, Special Contribution, Composer, hlavní cena Gradam Ceoil Award a Hall of Fame. V seznamu oceněných nechybí taková jména, jako manžele Brian a Eithne Vallely (jejich přínos pro tradiční hudbu je nezpochybnitelný - založení Armagh Pipers Clubu přispělo velkou mírou k rozvoji dudácké hudby v této části Irska), Danny Meehan (zasloužené místo ve dvoraně slávy, tedy Hall of Fame Award). Večer tedy bude patřit především dudákům a houslistům - z fotografií ze zákulisí to vypadá, že v programu vystoupí i Mairéad Ní Mhaonaigh, Dermot McLaughlin, Tommy Peoples a další.

Příjemně mě potěšilo, že v kategorii Singer byla oceněna Nell Ní Chróinín. Mám pro tuto zpěvačku slabost od doby, kdy v pořadu Amhráin is Ansa Liom zazpívala několik pěkných písní. A jedna z nich byla natolik chytlavá, až se stala součástí repertoáru naší brněnské kapely.

Takže dnes od 21:30 (u nás tedy o hodinu později) bude možné sledovat výběr toho nejlepšího z irské tradiční hudby na TG4.

Irský Máj podruhé a eso jménem Beoga

Pražského festivalu Irský Máj jsem se minule zúčastnil hlavně jako sessionový hráč. Z celého bohatého programu jsem stihl tehdy navštívit jenom jeden koncert. Začátek akce se mimochodem o něco opozdil, což samozřejmě způsobilo pozdní start následné session... probíhalo to pak docela zajímavě. Ale vše nasvědčuje tomu, že letos budou problémy tohoto typu eliminovány. Sessionit se bude, ale jinde. Především nebude nutné se přesouvat mezi dvěma místy.

Co je ovšem v našich končinách velkou a nevídanou událostí - na festivalu zahraje irská kapela hvězdného formátu! Beoga je zkrátka lákadlo pro všechny milovníky moderního pojetí irského tradu. Hudební výkony jednotlivých členů i jejich smysl pro pořádnou show, při které se posluchač zaručeně pobaví, tato kombinace dvou výbušných prvků se nemůže nesetkat s úspěchem. Už název kapely myslím mluví za vše.

Odkazy:

http://www.irsky-maj.cz/CZ/

http://www.beogamusic.com/

     

Šťastný a zelený! Ale i náročný...

Nebudu ovšem zastírat, že jsem se na něco takového netěšil. Svatého Patricka jsem už dlouho chtěl zažít tak nějak "oficiálně".

Vzpomínám si, jak jsem kdysi (2008? 2009?) na 17. března objednal stůl v hospodě a domluvil hraní. Někdo dorazil, někdo ne, zahrály se tunesy, popilo se, pojedlo, a jelo se domů. Už tehdy jsem si říkal, že tomu něco chybí. Chtěl jsem prostě pořádnou oficiální událost, s kapelou, s tanečnicemi, se vším.

Letos se to povedlo. Zažil jsem intenzivní týden svatopatrickovských akcí - hrál jsem v improvizovaném složení, s kapelou, v hospodě, v televizi, ve větších sálech...). Hraní jsem si většinou užíval, došlo ovšem i na pravou hudební torturu v podobě příšerného zvučení. Poslední patrickovský koncert v Bílovicích nad Svitavou ale proběhl v klidu, alespoň já osobně jsem nepociťoval výraznější stres. Příjemná atmosféra, pěkné osvětlení, i to pivko bylo dobré (nějaký speciální stout, proč ne)... pak mě jeden sympatický pár svezl autem do Brna, takže jsem stihl i party v Immigrantu, která taky stála za to. Přišel jsem domů v 6 hodin ráno. Nebýt ten den focení, asi bych celou neděli prochrápal.
Tož tak, týden to byl vydařený. A já můžu jenom doufat, že si tuzemští posluchači někdy vzpomenou na irskou hudbu i mimo tento svátek. Světe div se, hrajeme celý rok:-).

Kevin Crawford, Brendan Mulholland, Sylvain Barou - flétnisté provádí sólo útok

Jak to tak vypadá, nedávno vydané sólové album Kevina Crawforda není zdaleka jedinou flétnovou vlaštovkou. V jeho případě to ani není první vlaštovka, protože mimo alb nahraných s Lúnasou a Moving Cloud už má na kontě celkem 4 sólové kousky (plus album, které nahrál společně se současným lúnasáckým dudákem Cillianem Vallelym).

Z audio ukázek Crawfordova nového alba je patrné, že má stále energie na rozdávání. Jeho výrazný styl umocňuje svým hutným doprovodem i kytarista John Doyle. Je nad slunce jasné, že tito dva si prostě sedli do noty - Doyle si s jeho flétnou rozumí stejně tak dobře jako s houslemi Liz Carrol, Eileen Ivers či Atheny Tergis... Důkazem toho je i společné hraní v nedávno vzniklém triu The Teetotallers, kde sestavu ještě doplňuje houslista Martin Hayes. Ne, není to aprílový žert, Hayes známý spíše svým melancholickým, bohatě zdobeným Clare stylem, skoro éterickým zvukem houslí, hraje se dvěma vyhlášenými hudebními ranaři, u kterých si můžeme být jistí, že nemají ostych přitlačit pořádně na pilu. Svět irské hudby skýtá i dnes mnohá překvapení...

Dalším flétnistou, vydávajícím pro změnu první sólové album, je seveřan Brendan Mulholland, v současnosti žijící v Belfastu. Jeho flétny zazněly na albu Tuned Up (2008), za kterým stojí mocné trio Brendan Hendry - Brendan Mulholland - Paul McSherry. Ne náhodou bylo považováno za "...nejlepší album, které vzešlo z Irska od dob Matta Molloye, Tommyho Peoplese a Paula Bradyho" (Geoff Wallis, fRoots magazine). Proč zrovna dávat do souvislosti album těchto tří velikánů s Tuned Up? Důvodů je více - stejná nástrojová sestava, sety jigů a reelů vzešlé ze sessionového prostředí, ale i promyšlenější aranže, za nimiž stojí hlavně kytaristé-inovátoři (ke kterým oba Paulové bezesporu patří).
Nové Mulhollandovo album Jean's Hill bude spíše tradičním počinem, není myslím ani překvapivé, že větší prostor (alespoň ukázky tomu nasvědčují) je dán hlavně sólové flétně.
Posledním z trojice významných flétnistů, vydávajících sólové album, je bretonský virtuos Sylvain Barou. Jeho hudební kariéra je velmi pestrá - stačí si připomenout Comas, koncertování s Liz Carroll a Johnem Doylem, superskupinu Guidewires... A v neposlední řadě také jeho vlastní sólový projekt, z něhož vzešlo právě nové album. Ukázky znějí více než slibně, seznam hostujících muzikantů napovídá, že album půjde skrz naskrz mnoha žánry - irská hudba, bretaňská hudba, bulharská, makedonská... Máme se na co těšit.

Odkazy:

http://www.kevincrawford.ie/
http://www.brendanmulholland.com/
http://www.sylvainbarou.com/fr_home.cfm   

Ceolchuairt opět na TG4!

Co se týče pořadů o irské muzice na stanicích TG4, RTÉ a BBC, nedá se říci, že by o ně byla v současnosti nouze. Koncem minulého roku nastartovala série Geantraí na TG4, BBC před cca 14 dny spustila už pátou sérii Transatlantic Sessions... A k mé velké radosti se na první zmíněnou televizní stanici vrátil polodokumentární seriál Ceolchuairt!

O tomto seriálu jsem na svém blogu už jednou psal. Připomenu, že Ceolchuairt je hudebně-cestopisným pořadem, kterým provázejí známí irští hudebníci. V prvním díle zavítá Rossa a Rónán Ó Snodaigh do Indie, kde si samozřejmě zajammují s místními umělci. Ano, každý fanoušek šílených fůzí různých tradičních stylů si zde přijde na své. Hlavně v momentě, kdy duo navštíví školu, ve které vyučuje virtuozní hráč na tabla Zakir Hussein.
V druhém díle zavítá donegalská houslistka Mairéad Ní Mhaonaigh do Norska a s obdivem poznává zvuk hardangerských houslí. I tam dojde pochopitelně na pár pěkných hudebních setkání.
Ceolchuairt byl vysílán na TG4 už před mnoha lety. Těžko tedy říci, jestli do té doby natočili další díly této skvělé série (a navážou jimi na ty předchozí), nebo pouze odvysílají staré epizody. Vlastně je to jedno. Tenhle pořad jen tak neomrzí.   

Tim Edey je dvojnásobný vítěz BBC Radio 2 Folk Awards

Ve světě irské a skotské hudby se pohybuje mnoho skvělých kytaristů. Pokud bych si měl sestavit svůj osobní žebříček, tedy něco jako "Top Trad Guitar Players", vím zcela jistě, že tam nebude chybět Tim Edey. Zdrženlivost musí stranou, muzikant je to fenomenální! Kousky, které předvádí na své španělce i na melodeonu (u nás se užívá spíš název heligonka) zaujmou snad každého fanouška zběsilé improvizace.
Navíc z jeho výrazu tváře je všem naprosto jasné, že si samotné hraní užívá. Šíří kolem sebe pozitivní energii v takových kvantech, až máte pocit, že ta muzika je vlastně jedna velká sranda.

Na ostrovních televizních kanálech bylo možné v předchozích měsících uvidět a uslyšet Tima Edeyho jako hosta The Chieftains ve speciální vánoční vydání pořadu Geantraí (vysílala TG4). Nově se však objevil na udílení cen BBC Radio 2 Folk Awards. A samozřejmě neodešel z tohoto večera s prázdnou - odnesl si hned dvě ceny. První z nich byla z kategorie Best Duo, kterou vyhrál společně Brendanem Powerem, hráčem na foukací harmoniku. Tito dva hudební anarchisté zahráli i naživo. Fanoušci nespoutaného jammování vycházejícího z tradičního stylu by si záznam jejich vystoupení neměli nechat ujít. Byl to zkrátka nářez, skutečné improvizační orgie. Došlo mimochodem také na beatbox:-).

Druhá kategorie, v níž byl Tim Edey nominován a vyhlášen za vítěze, nesla název Musician Of The Year. Cenu si nepochybně zaslouží, stačí si na jeho stránkách přečíst přehled hudebních projektů, ve kterých participuje a je každému jasné, že tento interpret skoro nepustí kytaru z ruky. A pokud ano, tak sáhne po melodeonu:-).

V jiných kategoriích se objevili i další interpreti reprezentující irskou hudbu. Cenu za celoživotní dílo si odnesli nezničitelní veteráni The Dubliners. Ocenění "Good Tradition" připadlo producentu Billu Leaderovi, který se zasloužil o vydání mnoha alb britské folkové scény - nahrávali u něj Davey Graham, Bert Jansch, z irských muzikantů především Christy Moore. Právě jeho album Prosperous z roku 1972 bylo během udílení ceny vzpomínáno, protože se při jejím nahrávání sešla skupina muzikantů známých později pod legendárním názvem Planxty.
Je jen škoda, že se tyto pořady nedají od nás sledovat online. V případě, že se prokliká český uživatel na stránky přehrávače BBC iPlayer, přivítá ho pouze zpráva o tom, jak se chystá BBC již brzy vysílat celosvětově on-line. Jestli mě paměť neklame, tak už je tam půl roku. Komu se tedy nechce čekat, nechť se mi nějak ozve (email, facebook). Řešení totiž existuje...

Doporučené odkazy:
Tim Edey - oficiální stránky (úvodní stránka obsahuje i video z vystoupení na BBC Radio 2 Folk Awards)
Profil celticbox na Youtube - nyní už bohužel neaktualizovaný profil Tima Edeyho.

2012

Je tu nový rok a na mém blogu se to opět neprojevilo. Žádné změny, ani žádné PFko. Pamatuji si, že jsem se kdysi (už ani nevím, který konec roku to byl) o vytvoření PF snažil. Říkal jsem si tehdy - PFka s obrázkem pouští do světa každý, tak jsem dostal nápad vytvořit animaci. A z nějakého důvodu mě napadla animace točící se spirály. Výsledek? Při jejím vytváření (a hlavně ve fázi animování) jsem vznikající spirálu sledoval tak upřeně, až mi to způsobilo mírnou nevolnost. Tak jsem se na to radši vykašlal. Tolik tedy k mé snaze o vytvoření originálního PFka.
Budu rád, když letos proběhne všechno v klidu a podle plánu, který sice v mém případě nemívá nějaké konkrétní obrysy (mám prostě rád improvizaci:-)), ale cíle jsou celkem jasné. Minulý rok bylo totiž těch komplikací (nebo bych měl natvrdo napsat držkopádů) až příliš. Co je ovšem zajímavé, že kdykoliv se v mém životě něco po..., tak skoro vzápětí dostanu příležitost rozšířit si obzory úplně jiným směrem. Hlavně ty hudební. Na podzim minulého roku mě jedna nově vznikající skupina zaměřující se na balkánskou hudbu přibrala do sestavy. Z melodických nástrojů jsem tam vlastně jediný zelenáč, všechno se teprve učím a je to pro mě něco úplně jiného, nepoznaného... ale ta možnost zahrát si svižnou muziku, často i v lichých rytmech (pro které ostatně i irští muzikanti mají slabost) v pěkně syrovém podání s akordeonem a píšťalou, které v Srbsku říkají frula, doprovázet písně v srbštině, bulharštině nebo makedonštině... Byla by velká škoda nevyužít této příležitosti.
Samozřejmě zůstávám stále věrný irské hudbě. Sice už to dávno moc nesouvisí s volnočasovými aktivitami (nebo dokonce s relaxací)... když je zkrátka potřeba, musí se zkoušet a ne že ne. Možná takové hraní na sessionu může mít na mě uklidňující účinek, ale z hlediska hraní v kapele tvrdím, že je to dřina. Nejenom pro mě, ale hlavně pro mé spoluhráče, které asi hodně dusím:-)). Ovšem pocit toho, co může na konci té dlouhé práce vzniknout (a vznikne, byť to může trvat ještě mnohem déle, než jsem čekal), je prostě dostatečně naplňující. Můžu si pak tisíckrát přehrát film The Commitments, který více než výstižně pojednává o tom, jak to v kapele může probíhat a jak rychle se může rozpadnout... beztak si řeknu, že ta kapela za to stojí. Asi jsem film nepochopil nebo jsem si z něj žádné ponaučení neodnesl:-).
Jak už to tak v lednu bývá, hudební aktivity musí trochu (ale opravdu jenom trochu) stranou. Zkoušky jsou zkoušky. I z toho důvodu píšu tento příspěvek tak pozdě - už tu na blogu měl být na začátku ledna, rozhodně ne v jeho polovině. Je možné, že se ještě na nějakou dobu na blogu odmlčím. Není to ostatně nic zvláštního. Odmlky byly a budou...