pátek 19. března 2010

Tune pro dnešek jako stvořený

Ale doufám, že se netýká jenom tohoto dne. Už by to snad mohlo vydržet...
X: 1
T: ???
M: 6/8
L: 1/8
R: jig
K: Dmaj
def edc|dAF BGE|DFA AFA|dgf ecA|
d2f edc|dAF GFE|DED AFA|B2c d3:|
|:~f3 afd|~g3 bge|fdf afd|c3 efg|
fef afd|~g3 bge|fga eag|fdc d3:|
Schválně neuvádím název jigu. Třeba si někdo ze čtenářů dá tu práci a najde jej sám:-). Anebo jej může samozřejmě identifikovat hned po prvním zahrání. Nejedná se totiž o nic komplikovaného. Ale kdo hledání názvů podle abc úryvku nikdy nezkusil, neví, o kolik zábavy přichází;-).
Kdyby se nikdo nenašel, tak to tam prostě za měsíc doplním sám... Didlideee!

úterý 9. března 2010

A zas je tu kosa:-(

Tak jsem před několika dny plánoval, jak se o víkendu půjdu někam projít, začvachtat boty v tajícím sněhu, poslechnout si první jarní cvrlikání... A ejhle! Teploty zase v mínusu, začal znovu padat i ten bílý neřád. Takže jsem byl (překvapivě) zalezlý doma. Na druhou stranu mi zbylo mnoho času na to, abych si udělal pořádek v tunesech - naučit se ty, na které si už nějaký čas brousím zuby a oprášit ty, které mám někde uložené v paměti. Blíží se totiž Sv. Patrick, což znamená, že každý tune může přijít vhod.
Letošní Saint Paddy's bude už konečně trochu "oficiálnější". Po tomhle jsem mimochodem už minulý rok docela toužil. S kapelou Ceol Flies (jedná se o nový projekt Eoghana O' Reillyho) zahrajeme v Karviné, plus nějaký soukromý kšeftík, možná nějaká ta session. Stihnu si snad poslechnout i své kolegy z jiných kapel.
Do Patricka by se ale mohlo venku trochu oteplit. A více té zelené by taky neuškodilo... Myslím samozřejmě barvu okolní přírody, ne barvu něčeho, co by mě mohlo při delším pobytu na čerstvém vzduchu zahřát. Vzhledem k tomu, jak jsem poslední dobou "vyšel ze cviku" (nepočítám nutnou prevenci v podobě vitamínu S), asi bych z toho brzo zezelenal já...

pátek 5. března 2010

TG4 v novém a s Donalem Lunnym

Hudební pořady na irské televizi TG4 sleduji pravidelně už nějaký ten pátek. Je to koneckonců jedna z mála stanic, kde vám po kliknutí na tlačítko play z oficiálních stránek nevyskočí hláška "Not available in your area".
Před pár dny jsem se dočkal příjemného překvapení - TG4 zlepšila kvalitu online vysílání. Žádné roztahané pixely (při zobrazení na celou plochu to prostě nebylo ideální), průměrný zvuk... Obraz je nyní krásně čistý (pro fullscreen přímo stvořený), zvuk se myslím taky změnil k lepšímu. Trochu rozpačitě působí rozdělení záznamů v archivu - každý hudební pořad je "rozseknutý" na dvě samostatné části. U online vysílání je totiž pořad (zhruba v polovině) přerušen reklamním vstupem. Archivovaný záznam je už ovšem skoro bez reklam...
Od února se objevil na TG4 i nový pořad - Lorg Lunny. Jak název napovídá, pořadem provází Donal Lunny, jeden z největších inovátorů irské hudby (osobně bych jej zařadil hned vedle Seana O' Riady). Stál u zrodu takových kapel, jako byl rockovou energií nabitý Bothy Band, bohatými melodickými linkami sršící Planxty, folk-rockově či jazzově orientované Moving Hearts nebo hvězdně obsazený Coolfin. Jak tak vidno, Donal neřekl v irské muzice poslední slovo a chystá nový hudební projekt. Cestuje po všech částech zeleného ostrova a vyhledává mladé talentované muzikanty do své další superskupiny. Rádce ve výběru talentů mu dělají známá hudební esa - Steve Cooney, Liz Doherty, Niall Vallely... Součástí projektu je i vynálezání perkusního nástroje, který má být "ušit" přímo na míru irské muzice. K tomu je samozřejmě potřeba spolupráce s předními výrobci nástrojů, Donal proto navštěvuje Seamuse O' Kanea. Seamusem vynalezený systém ladění (buben se ladí utahováním jediného šroubu) přijde určitě Donalovi vhod...
O pořadu se nedávno bouřlivě debatovalo na stránkách Thesession.org. Někteří účastníci diskuze neskrývali skepsi a zpochybňovali Lunnyho snažení přinést do irské tradiční muziky "fresh sound"... Potřebuje vůbec ITM čerstvý zvuk?
Je pravdou, že přívlastek fresh se dá přiřknout mnoha současným irským projektům. Stačí si poslechnout třeba Guidewires, Beogu... Může tedy přijít Donal Lunny s něčím novým, co doposud nikdo neslyšel? Kdoví... Necháme se překvapit.

čtvrtek 18. února 2010

Výjimečně dobré zprávy

Není jich nikdy dost, takže proč se trochu nerozepsat o tom, co se v poslední době událo. Novinky jsou to pozitivní a těch bývá většinou poskrovnu... Tož popořadě:

1.) Povedlo se mi opět prolézt zkouškovým. Schválně používám slovo prolézt, protože o nějakém elegantním proplouvání asi nemůže být řeč. I když, na druhou stranu, dávat zápočty na první termíny u mě předtím nebylo samozřejmostí. Tentokrát se to ovšem dařilo. Je vidět, že když někomu hoří koudel u ehm, zadní částí těla, může ho to dohnat i k lepším výkonům.
Tím pádem mám teď víc času na muziku a další věci, které musely v předchozích týdnech jaksi stranou. Jo, blogování mám taky na mysli:-).

2.) Se sessionama to nakonec nevypadá tak beznadějně, jak jsem se ke konci minulého roku domníval. Spíš naopak. Může se hráti vesele dál, protože brněnský klub Jolanda je znovu otevřený. I nová obsluha nešetří vstřícností, takže session každý čtvrtek (pokud se tam občas nebude konat něco jiného) opět probíhá...

3.) Dobré zprávy přichází i z kraje, kde doormani dávají dobrou noc (nebo hermeticky uzavřou hospodu, aby se mohlo pokračovat dál:-)). 5. února spatřilo světlo světa CD Live at Maddens.
Belfastský Maddens Bar asi netřeba představovat. Už dávno není jenom součást magického trojúhelníku (spolu s "Hercem" a "Kelly's"), troufám si říci, že je jeho hlavním vrcholem. Živou irskou muzikou každý večer 7 dní v týdnu se nemůže pochlubit úplně každá hospoda. A to ani v Irsku. Není proto divu, že když dojde na nahrávání CD (jeho produkce se ujal houslista a člen At First Light Donal O' Connor), je z čeho vybírat - na CD uslyšíme pestrou směsici hudebníků, hrajících i zpívajících, kteří se pravidelně stavují do Maddens na nějaké ty tunes & pints (aby mohli druhý den psát na facebooku, že jsou "wrecked" a bolí je hlava:-)).
U belfastské scény je potřeba se ještě na chvíli zdržet. V sobotu 6. března vyjde album jednoho z nejuznávanějších irských hráčů na irské dudy a low whistle - Johna McSherryho. I v tomto případě je na co se těšit. Vždyť hudební projekty, se kterými měl McSherry co do činění, se už v době svého vzniku považovaly za klenoty irské hudby. A jsou jimi dodnes - Lúnasa (přesněji období v jejich počátcích), Lunnyho úspěšný Coolfin, rodinný band Tamalin, At First Light nebo akustická bomba Tripswitch... Žádný z těchto počinů nezůstal bez kladné odezvy. Tentokrát se ovšem jedná o Johnovo ryze sólové album a ponese název "Soma".
Stranou nezůstal ani McSherryho někdejší spoluhráč z Lúnasy a At First Light, flétnista Michael McGoldrick. Na Festivalu Celtic Connections v Glasgow představil v lednu svoje v pořadí čtvrté album. Po názvech z prostředí elektrických drátů, pojistek (a kdoví čeho všeho ještě) zvolil McGoldrick prozměnu něco mnohem "přírodnějšího" - CD nese název Aurora. Posluchačům bývalého východního bloku se sice s největší pravděpodobností vybaví trochu jiná Aurora, než ta na obloze, ale co na tom. Nebo si snad chtěl flétnista z Manchesteru opravdu vystřelit?:-)

Vypadá to, že letošek bude ve znamení hudebních novinek. Snad se něco nového urodí i v našich skromných středoevropských poměrech. Nebylo by to rozhodně na škodu...

Malá změna kabátu

Ani se mi moc nechce věřit, že od založení blogu uběhlo pár let. Vlastně ani nevím, proč jsem se do něčeho takového kdysi pustil... Seděl jsem tehdy u pc v podkrovním bytě v Maloměřicích, bylo zrovna zkouškové. A nenapadlo mě nic bláznivějšího, než si udělat vlastní blog. Asi jsem potřeboval ventilovat stres, kdo ví. Každopádně jsem nakonec u blogování zůstal. Nic převratného to nebylo, ale většinou jsem se k psaní příspěvku nějak dokopal. Došlo pochopitelně i na odmlky, z nichž ta poslední byla asi zároveň nejdelší. Ne, že by v té podzimní době nebylo o čem psát. Spíš jsem přemýšlel, co dál udělat s blogem. Přece jenom - za dva roky jeho fungování se lecos změnilo, ale blog sám o sobě zůstal stejný. Prostě ustrnul. Chtěl jsem provést nějakou větší změnu... vzhledu, názvu, možná i obsahu.
Ale jak už to na konci roku bývá, nastal předvánoční čas, do toho zápočtový týden, potom vánoce, zkouškové... A k blogu jsem se dostal až nyní k únoru.
Co se tedy nakonec změnilo? Blog trochu ztmavnul, jeho název je jiný (sice paradoxně není kratší a srozumitelnější, ale ještě mnohem delší. Původní záměr totiž byl obsadit doménu tnd.blogspot.com, ale někdo mě očividně předběhl). A co se týče obsahu, tak... to kdybych věděl, o čem všem to bude:-). Ale jak název napovídá, tradiční muziky se bude týkat určitě. Možná nejenom té irské. Prostě TRAD'S NOT DEAD, muhehe...

pondělí 16. listopadu 2009

Černá kvasnicová třináctka, špinavá optika a zreelovaný Big Ben...

Mám za sebou docela zajímavý víkend. Po dlouhé době jsem si zašel s jedním známým na pivko (plánovali jsme to snad půl roku), dokonce jsem druhý den vyrazil fotit... Nebýt toho pivka, asi by stěží k tomu focení došlo - ráno bych se asi hned tak nevyhrabal z postele. Než bych vyrazil z domu, ranní mlha (která byla vždycky lákadlem pro můj objektiv) by dávno opadla. A asi bych stěží bych objevil to, co jsem objevil. Začíná se to pěkně zamotávat, takže popořadě...
Příčinou toho všeho byla páteční návštěva hospody u rodinného pivovaru Valášek. Už jsem tam nebyl nějaký ten pátek, ale pokaždé, když se tam stavím, dám si černou kvasnicovou třináctku. Mám prostě slabost k černému pivu a k rodinným pivovarům nabízejícím různé pivní speciality. Už jsem si zvykl i na to, že silnější černý mok mě druhý den ráno minimálně "vysuší" nebo mi alespoň rozhodí metabolismus (žádná běhavka z toho naštěstí nebyla). Nic dramatického se nekonalo. Nevypil jsem jich velké množství, domů jsem taky došel po svých. Akorát jsem to po chvíli zalomil na gauči u televize. Usnul jsem před dvanáctou hodinou. To se mi stává opravdu jen párkrát do roka...
Už jsem na blogu myslím psal, že se mi po pivkách nespí úplně nejlíp. Ani tu noc tomu nebylo jinak. Probudil jsem se někdy po třetí hodině v noci, vstal jsem a vypil pár sklenic ananasového džusu (černé pivko nezklamalo a vysušilo spolehlivě)... A co teď dělat, říkal jsem si. Po džusovém osvěžení se mi ani nechtělo jít spát. Tak jsem popadl své první housle (druhé, zvučnější mám v Brně) a začal si vybrnkávat reelové sety. Poslední dobou čím dál víc zjišťuji, jak je docela složité poskládat pořádný set, aby byl se vším všudy. Aby měl kontrast - změny tónin, dynamiky, občas rychlosti, aby měl nějakou třešinku na dort atd. Je to pořádná fuška... Nějak se mi do prstů připletl i Bobby Casey's reel. Někdy se mu také říká Crosses Of Annagh, ale stejné jméno má i jeden mnohem známější reel. Vybrnkával jsem si jej pořád dokola a zkoušel vytvářet různé variace.
Najednou jsem se zarazil u začátku jeho druhé části. Přehrál jsem si ji ještě jednou, pak znova a znova. Ne, nebylo to zdání - slyšel jsem melodii Big Benu. Pravda, předělanou do reelu. Ale byla to ona. Ráno jsem zapnul PC a pro jistotu našel záznam zvonění Big Benu na Youtube... a byl jsem ještě více přesvědčený o svém "objevu". Některé jsem kvůli tomu i otravoval SMSkama, asi mě za to moc neměli rádi.
Big Ben se do reelu pochopitelně "neschoval" jen tak náhodou - Bobby Casey, kterému je tento tune připisován, opravdu žil a hrál v Londýně. Takže je možné, že mu melodie tohoto snad nejznámějšího zvonu vlezla natolik do hlavy, až ji po svém zhudebnil. Nebo spíš - zreeloval.
Po neustálém přehrávání Bobby Casey's reelu mě ani tolik nerozhodily fleky na snímcích, které vznikly vinou trestuhodně špinavého objektivu. Tak zas někdy příště, až bude ráno pořádná mlha... a čistá optika.

P.S.: Kdo si chce tento reel poslechnout, tak nejlépe asi na thesession.org. Ti, kdo nemají rádi .mid soubory, můžou googlovat anebo počkat, až to někde zahrajeme s kapelou;-). Didlideee!

čtvrtek 12. listopadu 2009

Trocha nostalgie

Se sessionama v Brně je na nějakou dobu odpískáno. Nevím, jestli budou pokračovat jinde nebo skončí úplně, jde to už tak nějak mimo mě. Časy se mění a priority jakbysmet...
Bude to pomalu pár měsíců, co jsem navštívil Belfast. Přiletěl jsem odtamtud s pocitem úžasně prožitého týdne. Muzikou jsem tam žil skoro non-stop, byla živá a všudypřítomná, bylo jí tolik, až měl člověk pocit, jako by se do ní nořil se šnorchlem (nebo spíš se slámkou s guinnessem na jejím druhém konci:-)). Nechci moc popisovat, jak jsem se cítil po svém návratu do našeho prostředí... Nebylo by to moc hezké čtení. Uvědomil jsem si taky, že se snaha dělat pořádné sessiony mnohokrát rovná boji s větrnými mlýny... tu se najde naprosto arogantní obsluha, někde zase nedostatek melodických nástrojů, jinde to pro změnu rozbalí "indexovkáři" hrající už 5 let to samé (leze to hodně na nervy), hladina hluku taky sem tam dělá svoje... Aby to nevyznělo úplně negativně, párkrát se našly i výjimky a jsem za ně rád.
No, dost bylo lamentování, naštěstí se na Youtube objevila videa, které mě alespoň na chvíli vrátí mezi muzikanty do belfastského Madden's baru. Myslím, že po přehrání těchto kousků asi každý pochopí, co jsem měl v předchozích odstavcích na mysli:-).















Všechna videa lze najít na kanálu uživatele maddens100. A je velmi pravděpodobné, že další kousky co nevidět přibudou. Didlideee!