úterý 9. března 2010

A zas je tu kosa:-(

Tak jsem před několika dny plánoval, jak se o víkendu půjdu někam projít, začvachtat boty v tajícím sněhu, poslechnout si první jarní cvrlikání... A ejhle! Teploty zase v mínusu, začal znovu padat i ten bílý neřád. Takže jsem byl (překvapivě) zalezlý doma. Na druhou stranu mi zbylo mnoho času na to, abych si udělal pořádek v tunesech - naučit se ty, na které si už nějaký čas brousím zuby a oprášit ty, které mám někde uložené v paměti. Blíží se totiž Sv. Patrick, což znamená, že každý tune může přijít vhod.
Letošní Saint Paddy's bude už konečně trochu "oficiálnější". Po tomhle jsem mimochodem už minulý rok docela toužil. S kapelou Ceol Flies (jedná se o nový projekt Eoghana O' Reillyho) zahrajeme v Karviné, plus nějaký soukromý kšeftík, možná nějaká ta session. Stihnu si snad poslechnout i své kolegy z jiných kapel.
Do Patricka by se ale mohlo venku trochu oteplit. A více té zelené by taky neuškodilo... Myslím samozřejmě barvu okolní přírody, ne barvu něčeho, co by mě mohlo při delším pobytu na čerstvém vzduchu zahřát. Vzhledem k tomu, jak jsem poslední dobou "vyšel ze cviku" (nepočítám nutnou prevenci v podobě vitamínu S), asi bych z toho brzo zezelenal já...

pátek 5. března 2010

TG4 v novém a s Donalem Lunnym

Hudební pořady na irské televizi TG4 sleduji pravidelně už nějaký ten pátek. Je to koneckonců jedna z mála stanic, kde vám po kliknutí na tlačítko play z oficiálních stránek nevyskočí hláška "Not available in your area".
Před pár dny jsem se dočkal příjemného překvapení - TG4 zlepšila kvalitu online vysílání. Žádné roztahané pixely (při zobrazení na celou plochu to prostě nebylo ideální), průměrný zvuk... Obraz je nyní krásně čistý (pro fullscreen přímo stvořený), zvuk se myslím taky změnil k lepšímu. Trochu rozpačitě působí rozdělení záznamů v archivu - každý hudební pořad je "rozseknutý" na dvě samostatné části. U online vysílání je totiž pořad (zhruba v polovině) přerušen reklamním vstupem. Archivovaný záznam je už ovšem skoro bez reklam...
Od února se objevil na TG4 i nový pořad - Lorg Lunny. Jak název napovídá, pořadem provází Donal Lunny, jeden z největších inovátorů irské hudby (osobně bych jej zařadil hned vedle Seana O' Riady). Stál u zrodu takových kapel, jako byl rockovou energií nabitý Bothy Band, bohatými melodickými linkami sršící Planxty, folk-rockově či jazzově orientované Moving Hearts nebo hvězdně obsazený Coolfin. Jak tak vidno, Donal neřekl v irské muzice poslední slovo a chystá nový hudební projekt. Cestuje po všech částech zeleného ostrova a vyhledává mladé talentované muzikanty do své další superskupiny. Rádce ve výběru talentů mu dělají známá hudební esa - Steve Cooney, Liz Doherty, Niall Vallely... Součástí projektu je i vynálezání perkusního nástroje, který má být "ušit" přímo na míru irské muzice. K tomu je samozřejmě potřeba spolupráce s předními výrobci nástrojů, Donal proto navštěvuje Seamuse O' Kanea. Seamusem vynalezený systém ladění (buben se ladí utahováním jediného šroubu) přijde určitě Donalovi vhod...
O pořadu se nedávno bouřlivě debatovalo na stránkách Thesession.org. Někteří účastníci diskuze neskrývali skepsi a zpochybňovali Lunnyho snažení přinést do irské tradiční muziky "fresh sound"... Potřebuje vůbec ITM čerstvý zvuk?
Je pravdou, že přívlastek fresh se dá přiřknout mnoha současným irským projektům. Stačí si poslechnout třeba Guidewires, Beogu... Může tedy přijít Donal Lunny s něčím novým, co doposud nikdo neslyšel? Kdoví... Necháme se překvapit.

čtvrtek 18. února 2010

Výjimečně dobré zprávy

Není jich nikdy dost, takže proč se trochu nerozepsat o tom, co se v poslední době událo. Novinky jsou to pozitivní a těch bývá většinou poskrovnu... Tož popořadě:

1.) Povedlo se mi opět prolézt zkouškovým. Schválně používám slovo prolézt, protože o nějakém elegantním proplouvání asi nemůže být řeč. I když, na druhou stranu, dávat zápočty na první termíny u mě předtím nebylo samozřejmostí. Tentokrát se to ovšem dařilo. Je vidět, že když někomu hoří koudel u ehm, zadní částí těla, může ho to dohnat i k lepším výkonům.
Tím pádem mám teď víc času na muziku a další věci, které musely v předchozích týdnech jaksi stranou. Jo, blogování mám taky na mysli:-).

2.) Se sessionama to nakonec nevypadá tak beznadějně, jak jsem se ke konci minulého roku domníval. Spíš naopak. Může se hráti vesele dál, protože brněnský klub Jolanda je znovu otevřený. I nová obsluha nešetří vstřícností, takže session každý čtvrtek (pokud se tam občas nebude konat něco jiného) opět probíhá...

3.) Dobré zprávy přichází i z kraje, kde doormani dávají dobrou noc (nebo hermeticky uzavřou hospodu, aby se mohlo pokračovat dál:-)). 5. února spatřilo světlo světa CD Live at Maddens.
Belfastský Maddens Bar asi netřeba představovat. Už dávno není jenom součást magického trojúhelníku (spolu s "Hercem" a "Kelly's"), troufám si říci, že je jeho hlavním vrcholem. Živou irskou muzikou každý večer 7 dní v týdnu se nemůže pochlubit úplně každá hospoda. A to ani v Irsku. Není proto divu, že když dojde na nahrávání CD (jeho produkce se ujal houslista a člen At First Light Donal O' Connor), je z čeho vybírat - na CD uslyšíme pestrou směsici hudebníků, hrajících i zpívajících, kteří se pravidelně stavují do Maddens na nějaké ty tunes & pints (aby mohli druhý den psát na facebooku, že jsou "wrecked" a bolí je hlava:-)).
U belfastské scény je potřeba se ještě na chvíli zdržet. V sobotu 6. března vyjde album jednoho z nejuznávanějších irských hráčů na irské dudy a low whistle - Johna McSherryho. I v tomto případě je na co se těšit. Vždyť hudební projekty, se kterými měl McSherry co do činění, se už v době svého vzniku považovaly za klenoty irské hudby. A jsou jimi dodnes - Lúnasa (přesněji období v jejich počátcích), Lunnyho úspěšný Coolfin, rodinný band Tamalin, At First Light nebo akustická bomba Tripswitch... Žádný z těchto počinů nezůstal bez kladné odezvy. Tentokrát se ovšem jedná o Johnovo ryze sólové album a ponese název "Soma".
Stranou nezůstal ani McSherryho někdejší spoluhráč z Lúnasy a At First Light, flétnista Michael McGoldrick. Na Festivalu Celtic Connections v Glasgow představil v lednu svoje v pořadí čtvrté album. Po názvech z prostředí elektrických drátů, pojistek (a kdoví čeho všeho ještě) zvolil McGoldrick prozměnu něco mnohem "přírodnějšího" - CD nese název Aurora. Posluchačům bývalého východního bloku se sice s největší pravděpodobností vybaví trochu jiná Aurora, než ta na obloze, ale co na tom. Nebo si snad chtěl flétnista z Manchesteru opravdu vystřelit?:-)

Vypadá to, že letošek bude ve znamení hudebních novinek. Snad se něco nového urodí i v našich skromných středoevropských poměrech. Nebylo by to rozhodně na škodu...

Malá změna kabátu

Ani se mi moc nechce věřit, že od založení blogu uběhlo pár let. Vlastně ani nevím, proč jsem se do něčeho takového kdysi pustil... Seděl jsem tehdy u pc v podkrovním bytě v Maloměřicích, bylo zrovna zkouškové. A nenapadlo mě nic bláznivějšího, než si udělat vlastní blog. Asi jsem potřeboval ventilovat stres, kdo ví. Každopádně jsem nakonec u blogování zůstal. Nic převratného to nebylo, ale většinou jsem se k psaní příspěvku nějak dokopal. Došlo pochopitelně i na odmlky, z nichž ta poslední byla asi zároveň nejdelší. Ne, že by v té podzimní době nebylo o čem psát. Spíš jsem přemýšlel, co dál udělat s blogem. Přece jenom - za dva roky jeho fungování se lecos změnilo, ale blog sám o sobě zůstal stejný. Prostě ustrnul. Chtěl jsem provést nějakou větší změnu... vzhledu, názvu, možná i obsahu.
Ale jak už to na konci roku bývá, nastal předvánoční čas, do toho zápočtový týden, potom vánoce, zkouškové... A k blogu jsem se dostal až nyní k únoru.
Co se tedy nakonec změnilo? Blog trochu ztmavnul, jeho název je jiný (sice paradoxně není kratší a srozumitelnější, ale ještě mnohem delší. Původní záměr totiž byl obsadit doménu tnd.blogspot.com, ale někdo mě očividně předběhl). A co se týče obsahu, tak... to kdybych věděl, o čem všem to bude:-). Ale jak název napovídá, tradiční muziky se bude týkat určitě. Možná nejenom té irské. Prostě TRAD'S NOT DEAD, muhehe...

pondělí 16. listopadu 2009

Černá kvasnicová třináctka, špinavá optika a zreelovaný Big Ben...

Mám za sebou docela zajímavý víkend. Po dlouhé době jsem si zašel s jedním známým na pivko (plánovali jsme to snad půl roku), dokonce jsem druhý den vyrazil fotit... Nebýt toho pivka, asi by stěží k tomu focení došlo - ráno bych se asi hned tak nevyhrabal z postele. Než bych vyrazil z domu, ranní mlha (která byla vždycky lákadlem pro můj objektiv) by dávno opadla. A asi bych stěží bych objevil to, co jsem objevil. Začíná se to pěkně zamotávat, takže popořadě...
Příčinou toho všeho byla páteční návštěva hospody u rodinného pivovaru Valášek. Už jsem tam nebyl nějaký ten pátek, ale pokaždé, když se tam stavím, dám si černou kvasnicovou třináctku. Mám prostě slabost k černému pivu a k rodinným pivovarům nabízejícím různé pivní speciality. Už jsem si zvykl i na to, že silnější černý mok mě druhý den ráno minimálně "vysuší" nebo mi alespoň rozhodí metabolismus (žádná běhavka z toho naštěstí nebyla). Nic dramatického se nekonalo. Nevypil jsem jich velké množství, domů jsem taky došel po svých. Akorát jsem to po chvíli zalomil na gauči u televize. Usnul jsem před dvanáctou hodinou. To se mi stává opravdu jen párkrát do roka...
Už jsem na blogu myslím psal, že se mi po pivkách nespí úplně nejlíp. Ani tu noc tomu nebylo jinak. Probudil jsem se někdy po třetí hodině v noci, vstal jsem a vypil pár sklenic ananasového džusu (černé pivko nezklamalo a vysušilo spolehlivě)... A co teď dělat, říkal jsem si. Po džusovém osvěžení se mi ani nechtělo jít spát. Tak jsem popadl své první housle (druhé, zvučnější mám v Brně) a začal si vybrnkávat reelové sety. Poslední dobou čím dál víc zjišťuji, jak je docela složité poskládat pořádný set, aby byl se vším všudy. Aby měl kontrast - změny tónin, dynamiky, občas rychlosti, aby měl nějakou třešinku na dort atd. Je to pořádná fuška... Nějak se mi do prstů připletl i Bobby Casey's reel. Někdy se mu také říká Crosses Of Annagh, ale stejné jméno má i jeden mnohem známější reel. Vybrnkával jsem si jej pořád dokola a zkoušel vytvářet různé variace.
Najednou jsem se zarazil u začátku jeho druhé části. Přehrál jsem si ji ještě jednou, pak znova a znova. Ne, nebylo to zdání - slyšel jsem melodii Big Benu. Pravda, předělanou do reelu. Ale byla to ona. Ráno jsem zapnul PC a pro jistotu našel záznam zvonění Big Benu na Youtube... a byl jsem ještě více přesvědčený o svém "objevu". Některé jsem kvůli tomu i otravoval SMSkama, asi mě za to moc neměli rádi.
Big Ben se do reelu pochopitelně "neschoval" jen tak náhodou - Bobby Casey, kterému je tento tune připisován, opravdu žil a hrál v Londýně. Takže je možné, že mu melodie tohoto snad nejznámějšího zvonu vlezla natolik do hlavy, až ji po svém zhudebnil. Nebo spíš - zreeloval.
Po neustálém přehrávání Bobby Casey's reelu mě ani tolik nerozhodily fleky na snímcích, které vznikly vinou trestuhodně špinavého objektivu. Tak zas někdy příště, až bude ráno pořádná mlha... a čistá optika.

P.S.: Kdo si chce tento reel poslechnout, tak nejlépe asi na thesession.org. Ti, kdo nemají rádi .mid soubory, můžou googlovat anebo počkat, až to někde zahrajeme s kapelou;-). Didlideee!

čtvrtek 12. listopadu 2009

Trocha nostalgie

Se sessionama v Brně je na nějakou dobu odpískáno. Nevím, jestli budou pokračovat jinde nebo skončí úplně, jde to už tak nějak mimo mě. Časy se mění a priority jakbysmet...
Bude to pomalu pár měsíců, co jsem navštívil Belfast. Přiletěl jsem odtamtud s pocitem úžasně prožitého týdne. Muzikou jsem tam žil skoro non-stop, byla živá a všudypřítomná, bylo jí tolik, až měl člověk pocit, jako by se do ní nořil se šnorchlem (nebo spíš se slámkou s guinnessem na jejím druhém konci:-)). Nechci moc popisovat, jak jsem se cítil po svém návratu do našeho prostředí... Nebylo by to moc hezké čtení. Uvědomil jsem si taky, že se snaha dělat pořádné sessiony mnohokrát rovná boji s větrnými mlýny... tu se najde naprosto arogantní obsluha, někde zase nedostatek melodických nástrojů, jinde to pro změnu rozbalí "indexovkáři" hrající už 5 let to samé (leze to hodně na nervy), hladina hluku taky sem tam dělá svoje... Aby to nevyznělo úplně negativně, párkrát se našly i výjimky a jsem za ně rád.
No, dost bylo lamentování, naštěstí se na Youtube objevila videa, které mě alespoň na chvíli vrátí mezi muzikanty do belfastského Madden's baru. Myslím, že po přehrání těchto kousků asi každý pochopí, co jsem měl v předchozích odstavcích na mysli:-).















Všechna videa lze najít na kanálu uživatele maddens100. A je velmi pravděpodobné, že další kousky co nevidět přibudou. Didlideee!

pátek 2. října 2009

Belfastské "highlights"

Tak si tu sedím u PC (tentokrát už ne v podkrovní místnosti řadového domu na jistém zeleném ostrově, ale na privátě v Brně), poslouchám nahrávky z belfastských session a třídím fotky. Není jich naštěstí tolik, vlastně se mi zdá, že při letošní návštěvě tohoto svérázného města jsem fotil podstatně míň. Čím to? Možná tím, že jsem tam byl už počtvrté, takže moje turistické choutky k focení čehokoliv, co u nás ve střední Evropě nemáme (pro Iry a jim podobné jsme stejně pořád Východoevropani:-)), už byly dávno ukojeny při předchozích návštěvách. Navíc se mi v sobotu vybila baterie do Nikonu a nebyl vůbec čas ji dát někde do nabíječky a zapojit do šťávy.
Tady je pár zvěčněných momentů z příjemně stráveného týdne:

1.) Park u Antrim Road
V severní části Belfastu jsem byl vůbec poprvé. Vzhledem k tomu, že se tam nacházelo naše dočasné útočiště (dům jistého dudáka jménem John:-)), nebylo od věci nasměřovat první vycházku právě do okolí Antrim Road a pěkně se tam porozhlédnout, zvolit si pár orientačních bodů atd... John nám doporučil mrknout se do parku, který je hned za rohem ulice. Prý je tam jezírko a pěkná příroda. Tak jsme neváhali a zašli se podívat na trochu zeleně, předtím, než se vrhneme více do hloubi velkoměsta (které oplývá více viktoriánskou červenou). Vypadalo to na hotovou oázu klidu. Nebylo nouze ani o zvířátka - ve vzduchu plachtili racci (kupodivu nebyly tolik hluční) občas přiletělo pár divokých hus, vodu okupovali kachny a poblíž vysedávaly labutě (ten svinčík kolem nich na fotce není sníh, ale jejich peří:-)).
Všechno to ptactvo se vzápětí podařilo vyplašit dvěma psíkům. Nemohli odolat (nepomohlo ani volání jejich paničky) a rozběhli se za vším, co mělo peří. Jak už to u psů bývá, neváhali kvůli kachnám skočit ani do místní studené vody. Moc dlouho se tam nezdrželi a vyrazili zpátky na břeh, kde ještě několik minut pobíhali. Občas zamířili i směrem k nám, naštěstí je nenapadlo otřepat mokrou srst v naší blízkosti...

2.) Pár nových murrals
O pouličním umění Belfastu jsem myslím už několikrát psal. Ani tentokrát mi to nedalo a nafotil jsem pár pěkně zmalovaných zdí. Mám pocit, že při každé návštěvě ulsterské metropole je co fotit, protože murrals se rok od roku mění (nebo některé mizí a jiné se objevují). Když jsme projížděli kolem Solidarity Wall na Falls Road, všiml jsem si, že na ní přibylo pár nových maleb. Náměty pochopitelně zůstaly podobné, akorát už to bylo bez "Dabljů" Bushe a místo Fidela se tam pro změnu objevil Che. Tomu se říká změna. Jiné murrals se objevily i v okolí městského hřbitova.

3.) Johnův barák
Oproti minulému roku, kdy jsem pobýval v domě na Falls Road, je to vskutku jiná třída. Tichučko se před nějakým časem přestěhoval k Johnovi a dobře udělal. Pěkný, udržovaný dům, se spoustou (asi) staršího, dřevěného nábytku. A staré dřevo má prostě šmrnc. Obývák je ještě k tomu vybaven dvěma užitečnými pohovkami (v modré se obvykle válí John, jenže v den pořízení této fotky byl zrovna v Dublinu:-)) . Občas jsem se pokoušel pustit si telku a přepnout na nějaký smysluplný program, ale po několika minutách jsem to vzdal. Mám pocit, že čím víc čudlů má obrazovka s dvěma ovladači dohromady (a čím víc programů), tím líp pro místní obyvatele. Ještě že se aspoň v kuchyňce dalo narazit na něco, co se prostě zmáčklo a běželo to. Když nepočítám spínač u zásuvky, tomu se člověk nevyhne a cvaká s ním x krát denně jako eejit.
Toustovač v kuchyni se mi rychle zalíbil. Poznal jsem už spoustu toustovačů, ale žádný neupoutal moji pozornost, jako tento. Ne, neměl žádnou další funkci, žádný zabudovaný USB mp3 přehrávač (i když - nedělám si iluze, v dnešní době USB otvíráků na pivo je to jen otázkou času). Na irském ostrově je to nepostradatelný přístroj. A tento typ byl o něco fotogeničtější, než ostatní. Nebyl tolik překrytý plechem a umožnil tím nahlédnout více do svého rozžhaveného nitra. Je libo trochu pekla? Muhehe... Vlastně chci říct: "Dáte si někdo křupavý, propečený toast?"

4.) Koncerty
Openhouse festival měl opravdu pestrý program. Nenechali jsme si ujít trio Brendan Hendry, Brendan Mulholland & Paul McSherry, kapely Mórga, Guidewires... chystali jsme se ještě na Tribute to Bothy Band (zajímavý to projekt, kde hudebníci jako John McSherry, Michael McGoldrick, Karan Casey, Alan Burke atd. vzdávají holt starým dobrým Bothies), ale bylo beznadějně vyprodáno. Nu což. Podle pozdějších reakcí to byla pěkná podívaná, na druhou stranu bychom ovšem neslyšeli nic nového (taky jsme hltali alba Bothy Bandu, taky taky...). V sobotu jsme řešili trochu větší dilema - jít na koncert Michaela McGoldricka a spol., nebo jít na session do Herculesu? Nebudu napínat - Hercules to vyhrál.

5.) Sessions
Během toho týdne se konaly jak běžné sessions (které probíhají v belfastských pubech po celý rok), tak sessions v rámci Openhouse festivalu. Ty byly možná o něco narvanější (bodejť taky, když byly uvedeny ve festivalové brožuře), ale také stály za to. Navíc tam bylo možné potkat mnoho muzikantů, kteří během festivalu vystupovali. Prostě si zašli zahrát do pubu předtím, než byla zvuková zkouška. Nebo po vystoupení. V Duke Of Yorku si zahrál skvělý belfastský flétnista Harry Bradley spolu s Seamusem O' Kanem, na čtvrteční session v Madden's se stavili Seamie O'Dowd, Donal O'Connor, opět Seamus O'Kane, Grace Kelly... nedělní (závěrečnou) session v Madden's poctili svou návštěvou Paddraig Rynne, Sylvan Barou...

Ještě více mě potěšila přítomnost muzikantů, kteří na festival oficiálně nehráli, přesto si však zajeli do Belfastu na nějaký ten koncert (pozdravit kolegy:-)). A nezapomněli vzít hudební nástroj, aby mohli svým hraním ještě více obohatit místní sessiony. V hloučku muzikantů v pubech jsem rozpoznal donegalského houslistu Ciarana O' Maonaigha nebo kytaristu-banjistu Paula Meehana (dříve Na Dorsa, nyní Lúnasa). Na dovču si zajel (nebo zaletěl) i Marco Fabri z Říma, který před několika lety žil a hrával v Belfastu. Na jeho hraní to bylo opravdu znát, my Středoevropani (pardon, Východoevropani) jsme mohli nad jeho zásobou tunesů jenom zírat. Během festivalu se také uskutečnil menší sraz rodu O' Kaneů - za týden bylo možné potkat celkem 3 členy z této muzikantské rodiny (což je docela vzácnost, protože v Belfastu bydlí pouze jeden z nich). Nemám tušení, kolik jich je celkem, třeba někdy na sessionu potkáme další:-).

Bylo příjemné se opět po roce potkat setkat se stálicemi belfastských sessionů - muzikanti jako Ruadhrai O' Kane (v Hercules baru jej zastoupil bratr Murrough O' Kane:-)), Desy Adams, Darragh Murphy, "Brother" Maguire, Teresa Clarke, Jason O' Rourke, Brendan O' Hare, Ryan O' Donnell, Kevin Sweeney, John McGreevy... Stále jim to úžasně hraje a to je jedině dobře. Seznámil jsem i s dalšími, kteří v Belfastu hrají možná pravidelně, ale během některé z mých předchozích návštěv jsem se s nimi bohužel nesetkal. Rád jsem konečně poznal houslistu Shanea Mc Aleera (ex Dervish, Pigeon Top), Conora Caldwela, Mariu Rafferty, Meabh O' Hare a další...

Za zmínku stojí i jedna pěkná ilegální session (pššššt;-)). Dohrálo se v Hercu, kde bylo spoustu muzikantů, kteří si chtěli pochopitelně ještě někam jít zapařit. Došli jsme k další hospodě Madden's, ale tam se bohužel taky zrovna zavíralo. I přesto se muzikanti před hospodou vesele shromažďovali dál. Přicházeli z jiných sessions nebo z festivalových koncertů... Panovala uvolněná nálada, fajčila se jedna za druhou a čekalo se, co bude. Jasonovi (nebo v tom měl prsty i Ruadhrai?) se nakonec podařilo přemluvit doormana z Madden's, aby pootevřel zadní dveře. Kterými se samozřejmě všichni muzikanti nahrnuli dovnitř. A hrálo se pěkně divoce ilegálně:-). Btw. stejně ty jejich severní paragrafy nechápu. Když jsme vyšli z Herculesu (muselo být určitě po půlnoci), probíhaly tam kousek od hospody práce na silnici. Kravál jak sviňa (sbíječky, těžká technika atd.). Hospody musí být zavřené, ale tohle tam v noci nikomu nevadí???

6.) Párty u O' Deeho
Když jsme dorazili k baráku, zjistili jsme, že se nemůžeme dostat dovnitř. Někdo nechal z druhé strany dveří klíče v zámku. V koupelně bylo ještě k tomu rožnuté (=rozsvícené;-)). Bouchali jsme, volali jsme, ale bez výsledku. John byl zrovna ve Skotsku a jeho ségra prý taky někde fuč. Kdo tedy uvnitř přebýval? Někdo další z jejich rozvětvené famílie, o kom ještě nevíme? Nebo návštěva "odjinud"? Kdoví, kdoví... I zelení mužíčci si občas musí odskočit. To by vysvětlovalo, proč svítilo světlo zrovna v koupelně...
Buď jak buď, naštěstí měl Tichučko číslo na O' Deeho, (banjista/bouzoukista/klavírista a kdoví na co všecko eště hraje). A O' Dee nás pozval k sobě do domu. Ať žije irská pohostinost. Když jsme dorazili k němu, nestačili jsme se divit - probíhala tam pěkná party/house session! Uvnitř bylo spoustu doormanů a muzikantů. Desy zahrál pár svých úžasných kousků (lovely slow air, lovely!), Brother doprovázel na bodhran svým jedinečným stylem, Ruairí Cunnane zazpíval pár pěkných songů, něco spustila na housle i jedna z donegalských sester za doprovodu O' Deeho bouzouki... a pokračovalo se do rána.

7.) Procházka kolem řeky Lagan.
Když byly hospody beznadějně plné, neuškodilo si zajít na čerstvý vzduch. V momentech, kdy vane vítr od přístavu, se jedná spíš o čerstvý puch, ale to je celkem jedno. Po tom, co jsme absolvovali prodírání se davem v hospodě McHughe's (tam už na session radši nepůjdu), byla delší chůze po venku více než zapotřebí. Tak jsme zamířili k řece Lagan. Za denního světla bychom část jejího nábřeží poblíž centra prošli za pár minut. Ale večer? Bylo se na co dívat...

8.) Bavili jsme se carlsbergovsky
Asi bychom stěží hledali nějaký moment, kdy bychom se opravdu nudili. Nějak na to nebyl čas... V přeplněném pátečním Madden's baru jsme objevili třeba úžasné carlsbergovské puzzle z pivních tácků. Trvalo nám nějakou chvíli, než jsme ten nápis dali dohromady (museli jsme hlavně počkat, až odejde skupinka lidí, co seděla vedle nás, abychom mohli použít i jejich tácky:-)). Ale výsledek myslím stál za to.
V dolním patře Madden's mě upoutal poněkud upravený plakát na oslavu výročí pivovaru Guinness... Jak málo stačí, aby se z reklamy na pivo stal náborový plakát jisté paramilitární organizace že?:-) Chvíli jsem váhal, jestli mám opravdu vytáhnout Nikona a chovat se jako turista. Ale bylo to silnější než já, takže jeden snímek jsem pořídil (bohužel bez blesku to nešlo). A dobře jsem udělal, protože následující den už tam tento upravený plakát nebyl:-).

Tož tak, bylo toho hodně. Možná si časem ještě na něco vzpomenu, teď bych ovšem neměl zapomenout na "děkovačky" (neobejde se bez nich žádný pořádný booklet od alba, tak proč je neumísťovat i na blog žejo)...
Big thanx to: Tichučko the bodhran player (bez něj bychom se tam stěží dostali), John (že nás trpěl ve svém baráku), O' Dee (super muzika, super párty), osoba McX (která se zamkla v baráku a způsobila tím, že jsme nakonec museli k O' Deemu) Shane Mc Aleer (za lekci, za tunesy, za dobré tipy na sessiony), Conor (za ten úžasný závěrečný set v Hercu, kdy se vstávalo ze židlí:-)) Desy (bavil jako obvykle), Teresa (za set higlandů, který si u nás v ČR asi nezahraju) a všichni další muzikanti, se kterými jsme se ten týden pravidelně potkával... Byli jste úžasní!