Tady je pár zvěčněných momentů z příjemně stráveného týdne:
1.) Park u Antrim Road
V severní části Belfastu jsem byl vůbec poprvé. Vzhledem k tomu, že se tam nacházelo naše dočasné útočiště (dům jistého dudáka jménem John:-)), nebylo od věci nasměřovat první vycházku právě do okolí Antrim Road a pěkně se tam porozhlédnout, zvolit si pár orientačních bodů atd... John nám doporučil mrknout se do parku, který je hned za rohem ulice. Prý je tam jezírko a pěkná příroda. Tak jsme neváhali a zašli se podívat na trochu zeleně, předtím, než se vrhneme více do hloubi velkoměsta (které oplývá více viktoriánskou červenou). Vypadalo to na hotovou oázu klidu. Nebylo nouze ani o zvířátka - ve vzduchu plachtili racci (kupodivu nebyly tolik hluční) občas přiletělo pár divokých hus, vodu okupovali kachny a poblíž vysedávaly labutě (ten svinčík kolem nich na fotce není sníh, ale jejich peří:-)).
Všechno to ptactvo se vzápětí podařilo vyplašit dvěma psíkům. Nemohli odolat (nepomohlo ani volání jejich paničky) a rozběhli se za vším, co mělo peří. Jak už to u psů bývá, neváhali kvůli kachnám skočit ani do místní studené vody. Moc dlouho se tam nezdrželi a vyrazili zpátky na břeh, kde ještě několik minut pobíhali. Občas zamířili i směrem k nám, naštěstí je nenapadlo otřepat mokrou srst v naší blízkosti...
2.) Pár nových murrals
O pouličním umění Belfastu jsem myslím už několikrát psal. Ani tentokrát mi to nedalo a nafotil jsem pár pěkně zmalovaných zdí. 
Mám pocit, že při každé návštěvě ulsterské metropole je co fotit, protože murrals se rok od roku mění (nebo některé mizí a jiné se objevují). Když jsme projížděli kolem Solidarity Wall na Falls Road, všiml jsem si, že na ní přibylo pár nových maleb. Náměty pochopitelně zůstaly podobné, akorát už to bylo bez "Dabljů" Bushe a místo Fidela se tam pro změnu objevil Che. Tomu se říká změna. Jiné murrals se objevily i v okolí městského hřbitova.3.) Johnův barák
Oproti minulému roku, kdy jsem pobýval v domě na Falls Road, je to vskutku jiná třída. Tichučko se před nějakým časem přestěhoval k Johnovi a dobře udělal. Pěkný, udržovaný dům, se spoustou (asi) staršího, dřevěného nábytku. A staré dřevo má prostě šmrnc. Obývák je ještě k tomu vybaven dvěma užitečnými pohovkami (v modré se obvykle válí John, jenže v den pořízení této fotky byl zrovna v Dublinu:-)) . Občas jsem se pokoušel pustit si telku a přepnout na nějaký smysluplný program, ale po několika minutách jsem to vzdal. Mám pocit, že čím víc čudlů má obrazovka s dvěma ovladači dohromady (a čím víc programů), tím líp pro místní obyvatele. Ještě že se aspoň v kuchyňce dalo narazit na něco, co se prostě zmáčklo a běželo to. Když nepočítám spínač u zásuvky, tomu se člověk nevyhne a cvaká s ním x krát denně jako eejit. 
Toustovač v kuchyni se mi rychle zalíbil. Poznal jsem už spoustu toustovačů, ale žádný neupoutal moji pozornost, jako tento. Ne, neměl žádnou další funkci, žádný zabudovaný USB mp3 přehrávač (i když - nedělám si iluze, v dnešní době USB otvíráků na pivo je to jen otázkou času). Na irském ostrově je to nepostradatelný přístroj. A tento typ byl o něco fotogeničtější, než ostatní. Nebyl tolik překrytý plechem a umožnil tím nahlédnout více do svého rozžhaveného nitra. Je libo trochu pekla? Muhehe... Vlastně chci říct: "Dáte si někdo křupavý, propečený toast?"
4.) Koncerty
Openhouse festival měl opravdu pestrý program. Nenechali jsme si ujít trio Brendan Hendry, Brendan Mulholland & Paul McSherry, kapely Mórga, Guidewires... chystali jsme se ještě na Tribute to Bothy Band (zajímavý to projekt, kde hudebníci jako John McSherry, Michael McGoldrick, Karan Casey, Alan Burke atd. vzdávají holt starým dobrým Bothies), ale bylo beznadějně vyprodáno. Nu což. Podle pozdějších reakcí to byla pěkná podívaná, na druhou stranu bychom ovšem neslyšeli nic nového (taky jsme hltali alba Bothy Bandu, taky taky...). V sobotu jsme řešili trochu větší dilema - jít na koncert Michaela McGoldricka a spol., nebo jít na session do Herculesu? Nebudu napínat - Hercules to vyhrál.5.) Sessions
Během toho týdne se konaly jak běžné sessions (které probíhají v belfastských pubech po celý rok), tak sessions v rámci Openhouse festivalu. Ty byly možná o něco narvanější (bodejť taky, když byly uvedeny ve festivalové brožuře), ale také stály za to. Navíc tam bylo možné potkat mnoho muzikantů, kteří během festivalu vystupovali. Prostě si zašli zahrát do pubu předtím, než byla zvuková zkouška. Nebo po vystoupení. V Duke Of Yorku si zahrál skvělý belfastský flétnista Harry Bradley spolu s Seamusem O' Kanem, na čtvrteční session v Madden's se stavili Seamie O'Dowd, Donal O'Connor, opět Seamus O'Kane, Grace Kelly... nedělní (závěrečnou) session v Madden's poctili svou návštěvou Paddraig Rynne, Sylvan Barou...
Ještě více mě potěšila přítomnost muzikantů, kteří na festival oficiálně nehráli, přesto si však zajeli do Belfastu na nějaký ten koncert (pozdravit kolegy:-)). A nezapomněli vzít hudební nástroj, aby mohli svým hraním ještě více obohatit místní sessiony. V hloučku muzikantů v pubech jsem rozpoznal donegalského houslistu Ciarana O' Maonaigha nebo kytaristu-banjistu Paula Meehana (dříve Na Dorsa, nyní Lúnasa). Na dovču si zajel (nebo zaletěl) i Marco Fabri z Říma, který před několika lety žil a hrával v Belfastu. Na jeho hraní to bylo opravdu znát, my Středoevropani (pardon, Východoevropani) jsme mohli nad jeho zásobou tunesů jenom zírat. Během festivalu se také uskutečnil menší sraz rodu O' Kaneů - za týden bylo možné potkat celkem 3 členy z této muzikantské rodiny (což je docela vzácnost, protože v Belfastu bydlí pouze jeden z nich). Nemám tušení, kolik jich je celkem, třeba někdy na sessionu potkáme další:-).
Bylo příjemné se opět po roce potkat setkat se stálicemi belfastských sessionů - muzikanti jako Ruadhrai O' Kane (v Hercules baru jej zastoupil bratr Murrough O' Kane:-)), Desy Adams, Darragh Murphy, "Brother" Maguire, Teresa Clarke, Jason O' Rourke, Brendan O' Hare, Ryan O' Donnell, Kevin Sweeney, John McGreevy... Stále jim to úžasně hraje a to je jedině dobře. Seznámil jsem i s dalšími, kteří v Belfastu hrají možná pravidelně, ale během některé z mých předchozích návštěv jsem se s nimi bohužel nesetkal. Rád jsem konečně poznal houslistu Shanea Mc Aleera (ex Dervish, Pigeon Top), Conora Caldwela, Mariu Rafferty, Meabh O' Hare a další...
Za zmínku stojí i jedna pěkná ilegální session (pššššt;-)). Dohrálo se v Hercu, kde bylo spoustu muzikantů, kteří si chtěli pochopitelně ještě někam jít zapařit. Došli jsme k další hospodě Madden's, ale tam se bohužel taky zrovna zavíralo. I přesto se muzikanti před hospodou vesele shromažďovali dál. Přicházeli z jiných sessions nebo z festivalových koncertů... Panovala uvolněná nálada, fajčila se jedna za druhou a čekalo se, co bude. Jasonovi (nebo v tom měl prsty i Ruadhrai?) se nakonec podařilo přemluvit doormana z Madden's, aby pootevřel zadní dveře. Kterými se samozřejmě všichni muzikanti nahrnuli dovnitř. A hrálo se pěkně divoce ilegálně:-). Btw. stejně ty jejich severní paragrafy nechápu. Když jsme vyšli z Herculesu (muselo být určitě po půlnoci), probíhaly tam kousek od hospody práce na silnici. Kravál jak sviňa (sbíječky, těžká technika atd.). Hospody musí být zavřené, ale tohle tam v noci nikomu nevadí???
6.) Párty u O' Deeho
Když jsme dorazili k baráku, zjistili jsme, že se nemůžeme dostat dovnitř. Někdo nechal z druhé strany dveří klíče v zámku. V koupelně bylo ještě k tomu rožnuté (=rozsvícené;-)). Bouchali jsme, volali jsme, ale bez výsledku. John byl zrovna ve Skotsku a jeho ségra prý taky někde fuč. Kdo tedy uvnitř přebýval? Někdo další z jejich rozvětvené famílie, o kom ještě nevíme? Nebo návštěva "odjinud"? Kdoví, kdoví... I zelení mužíčci si občas musí odskočit. To by vysvětlovalo, proč svítilo světlo zrovna v koupelně...Buď jak buď, naštěstí měl Tichučko číslo na O' Deeho, (banjista/bouzoukista/klavírista a kdoví na co všecko eště hraje). A O' Dee nás pozval k sobě do domu. Ať žije irská pohostinost. Když jsme dorazili k němu, nestačili jsme se divit - probíhala tam pěkná party/house session! Uvnitř bylo spoustu doormanů a muzikantů. Desy zahrál pár svých úžasných kousků (lovely slow air, lovely!), Brother doprovázel na bodhran svým jedinečným stylem, Ruairí Cunnane zazpíval pár pěkných songů, něco spustila na housle i jedna z donegalských sester za doprovodu O' Deeho bouzouki... a pokračovalo se do rána.
7.) Procházka kolem řeky Lagan.
Když byly hospody beznadějně plné, neuškodilo si zajít na čerstvý vzduch. V momentech, kdy vane vítr od přístavu, se jedná spíš o čerstvý puch, ale to je celkem jedno. Po tom, co jsme absolvovali prodírání se davem v hospodě McHughe's (tam už na session radši nepůjdu), byla delší chůze po venku více než zapotřebí. Tak jsme zamířili k řece Lagan. Za denního světla bychom část jejího nábřeží poblíž centra prošli za pár minut. Ale večer? Bylo se na co dívat...8.) Bavili jsme se carlsbergovsky
Asi bychom stěží hledali nějaký moment, kdy bychom se opravdu nudili. Nějak na to nebyl čas... V přeplněném pátečním Madden's baru jsme objevili třeba úžasné carlsbergovské puzzle z pivních tácků. Trvalo nám nějakou chvíli, než jsme ten nápis dali dohromady (museli jsme hlavně počkat, až odejde skupinka lidí, co seděla vedle nás, abychom mohli použít i jejich tácky:-)). Ale výsledek myslím stál za to.
V dolním patře Madden's mě upoutal poněkud upravený plakát na oslavu výročí pivovaru Guinness... Jak málo stačí, aby se z reklamy na pivo stal náborový plakát jisté paramilitární organizace že?:-) Chvíli jsem váhal, jestli mám opravdu vytáhnout Nikona a chovat se jako turista. Ale bylo to silnější než já, takže jeden snímek jsem pořídil (bohužel bez blesku to nešlo). A dobře jsem udělal, protože následující den už tam tento upravený plakát nebyl:-).Tož tak, bylo toho hodně. Možná si časem ještě na něco vzpomenu, teď bych ovšem neměl zapomenout na "děkovačky" (neobejde se bez nich žádný pořádný booklet od alba, tak proč je neumísťovat i na blog žejo)...
Big thanx to: Tichučko the bodhran player (bez něj bychom se tam stěží dostali), John (že nás trpěl ve svém baráku), O' Dee (super muzika, super párty), osoba McX (která se zamkla v baráku a způsobila tím, že jsme nakonec museli k O' Deemu) Shane Mc Aleer (za lekci, za tunesy, za dobré tipy na sessiony), Conor (za ten úžasný závěrečný set v Hercu, kdy se vstávalo ze židlí:-)) Desy (bavil jako obvykle), Teresa (za set higlandů, který si u nás v ČR asi nezahraju) a všichni další muzikanti, se kterými jsme se ten týden pravidelně potkával... Byli jste úžasní!
